Jak může být Duch Svatý Bůh bez těla?

Drahý eMisionáři,

Jestliže k tomu, abychom se stali Bohem, je nezbytné, abychom měli tělo, jak to, že Duch Svatý, který nemá tělo, dosahuje statutu Božství?

Drahý přespříliš logický pane,

To je ale skvělá otázka! Opravdu mě donutila, abych se zastavil a zamyslel se, jelikož jsem si nikdy předtím nevšiml této, na první pohled zřejmé chyby v logice nauky. Chtěl bych ale říct, že to, co mě z velké části táhlo k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, bylo to, že podle mého názoru, je nauka Církve, v porovnání s ostatními křesťanskými denominacemi, naprosto logická. Jinými slovy, vše, v co věříme, logicky navazuje na všechno další, čemu věříme. V naší víře je velmi, velmi málo „děr“.

Krátká poznámka

Chtěl bych rychle poukázat na to, že Duch Svatý není zcela jedinečný ve své pozici jako Bůh, který nemá fyzické tělo. Ježíš Kristus byl ve Starém zákonu znám jako Jehova, „Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.“ A v Mojžíšovi 1:33 Bůh Otec říká: „A světů bez počtu jsem stvořil; a také jsem je stvořil pro svůj vlastní účel; a skrze Syna jsem je stvořil, který je mým Jednorozeným”. James E. Talmage poznamenal: „Ježíš Kristus byl Bůh dokonce před tím, než obdržel tělo z masa.“ (Jesus the Christ, (2006), 32-41).

Nejednoznačná slova

Abychom však odpověděli vaši otázku „jak“, myslím, že na to se potřebujeme podívat na nejednoznačné a matoucí slovo: „bůh“. Význam tohoto slova se liší dokonce i mezi křesťanskými denominacemi. Katolíci jej používají k označení Otce, Syna a Ducha Svatého, kteří považují všechny za jednu bytost. My Mormoni se snažíme použít toto slovo bůh tak, jak jej používají ostatní ve snaze používat jejich termíny. Ale díky Znovuzřízení evangelia a dodatečné znalosti písem si nemyslím, že slovo „bůh“ je adekvátní k tomu, aby zařadilo a vysvětlilo rozdílné stupně sil, které celestiální a smrtelné bytosti mohou mít.

Takže si definujme tyto dva výrazy:

Bůh: výraz, který obecně platí pro nadpřirozené síly a mocné bytosti.(Nezáleží na tom, které náboženství používá toto slovo.)
Oslavení: „Oslavení je věčný život, takový druh života, kterým žije Otec. On žije ve veliké slávě. Je dokonalý. Má veškerou znalost a moudrost. Je Otcem duchovních dětí. On je Stvořitel. My se můžeme stát takovými, jako je náš Nebeský Otec. To je oslavení.“ (Zásady evangelia, kapitola 47, 2011, 275)

Kdo jsou naši Bohové?

Obecně pro nás platí, že slovo Bůh označuje Elohima, Otce našich duchů. Prezident Josef F. Smith řekl: „Bůh, věčný Otec, kterého označujeme oslaveným jménem „Elohim“, je doslova rodič našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista a také je otcem duchů lidské rasy. Elohim je Otec v každém slova smyslu, ve kterém je Ježíš Kristus takto označen a jednoznačně Elohim je Otcem duchů.“ (“The Father and the Son: A Doctrinal Exposition by the First Presidency and the Twelve,” Improvement Era, Aug. 1916, 934).
Věříme, že jediný jednorozený Syn, Ježíš Kristus, a Duch Svatý jsou od Otce oddělené bytosti. I když často také označujeme jak Syna, tak Ducha Svatého za bohy. Jaký je důvod? Protože oni dokonale pracují s Otcem, naprosto dodržují všechna Jeho přikázání a dokonale rozumí Plánu spasení.

 

Ježíš Kristus je dozorcem nad zbytkem duchovních dětí Nebeského Otce, díky těmto důvodům: „1) Jako prvorozený je nejstarší; 2) Díky jeho jedinečnému postavení v těle jako potomek smrtelné matky a nesmrtelného, vzkříšeného a oslaveného Otce; 3) Byl vybrán a předurčen jako jediný Vykupitel a Spasitel lidské rasy; 4) Díky jeho naprostému bezhříšnému životu“ („The Father and The Son“ 941-42). Ježíš jednal jako Bůh a skutečně jedním byl, před tím, než se narodil na Zem. Ačkoliv své perfektní nesmrtelné tělo obdržel až po své smrti, čímž dokončil proces, ve kterém se stal roven Otci. Ježíš je nyní oslavená bytost, která je schopná pomáhat nám skrze následování jeho příkladu, abychom dosáhli náš vlastní oslavený status.

Duch Svatý je často označován jako „Duch Boží“. To proto, aby to vyjádřilo „Ducha Elohima.“ Otec má, stejně jako Syn, fyzické tělo. Takže jsou oba tak nějak limitováni tím, že nemůžou být na více než jednom místě naráz. Kdyby se něco takového stalo, nebylo by to logické. Ale tím, že duch Svatý nemá fyzické tělo, je schopen po celém světě najednou rozšířit Elohimův vliv, sílu, moudrost. Duch Svatý dostal od Otce důležitý úkol. Každý den naprosto dokonale (klíčové slovo) zvelebuje své povolání. A vždy tomu tak bylo.

Takže jaká je odpověď?

Je tělo nezbytné k tomu, abychom se stali Bohy? Nuže, Duch Svatý je člen Božstva a byla mu božsky udělena práva a moci, která byla vhodná k jeho pozici. Díky těmto faktům je jasné, že tělo není požadavek pro Božství.

Ačkoliv pokud to, na co jste se opravdu ptali je, zda někdo může být oslaven, což znamená, že dostane vše, co má Otec Elohim, pak ano, tělo potřebujete, protože On má také tělo. V tomto Smyslu Duch Svatý tedy ještě nebyl plně oslaven, ale pokud zvážíme jeho věrnost, pak zde není pochyb, že bude mít všechno, co potřebuje k tomu, aby byl tak šťastný a radostný jako je náš Otec.

A pokud zvážíme cestu k oslavení, tak bychom si neměli myslet, že pokud splníme všechny požadavky ze seznamu, tak budeme automaticky oslavení. Josef Smith řekl: „ Když šplháte po žebříku, musíte začít od spodu a pokračovat příčku za příčkou, dokud nejste úplně nahoře. Stejně tak je to se zásadami evangelia – musíte začat s prvním principem, který se týká oslavení a pokračovat, dokud se nenaučíte všechny. Ale bude to trvat ještě dlouhou dobu poté, co projdete závojem, než se je naučíte všechny. V tomto světě neobsáhneme vše. Bude to velké dílo, které povede až za hrob, abychom se naučili naše spasení a oslavení. (Učení Prezidentů Církve: Josef Smith, 2007).

Lorenzo Snow řekl ohledně toho, co nám naše oslavení může přinést: „Naše cesta k vlastnímu spasení nás přivede k plnosti našeho Pána, Ježíše Krista, abychom stáli v přítomnosti Otce, abychom obdrželi z jeho plnosti, abychom měli narůstající radost v našem potomstvu a vlastnili světy bez konce. Abychom si užili příjemnou společnost s ostatními, kterou jsme měli v našem životě, abychom měli naše syny a dcery, manžele a manželky, byli obklopeni veškerým štěstím, které nebesa udělují, naše těla oslavená, tak jako je to Spasitelovo, osvobozené od chorob a nemocí světa a volné od zklamání a trápení a nemilých obětí, které máme po čas naší pozemské existence. Skrze stále pokračující rozvoj náš Nebeský Otec obdržel oslavení a slávu a ukazuje nám stejnou cestu. A i když je oděn mocí, autoritou a slávou, říká: „Kráčej vzhůru a dosáhni stejné slávy a štěstí, jaké vlastním já.“ (Kapitola 5, Učení Presidentů Církve: Lorenzo Snow, 2011).

Tento článek byl původně napsán Michaelem DiPaolem a publikován na mormonhub.com. Do češtiny přeložila Dáša Dynková.