Není-li rodinný kruh uzavřen, nemůžeme zažívat pocit úplnosti. Uzavření rodinného kruhu a zpečetění rodiny na věčnost tak stojí za jakékoli úsilí. President Thomas S. Monson řekl: „Bratři a sestry, chrámy jsou něco více než jen kámen a malta. Jsou plné zkoušek a svědectví. Jsou posvěceny obětí a službou.“

Ztracený sen

Můj otec neměl nikdy příležitost poznat svého otce. Mnoho let toužil vydat se na dlouhou cestu z Utahu do Minnesoty, aby se s ním setkal, ale zpráva o tom, že jeho otec v roce 1961 zemřel, jeho sen rozplynula. Rodiče mého otce se ve 20. letech 20. století přestěhovali z rodného Švédska do Chicaga, ale krátce poté, co se můj otec narodil, se rozvedli. Jeho maminka odešla na západ do Salt Lake City, aby mohla žít blízko rodiny.

Můj otec byl jedináček. Jeho maminka, Farmor, uklízela byty a autobusy. Farmor o svém bývalém manželovi nikdy nemluvila, ale otec o svém tatínkovi a jeho straně rodiny neustále přemýšlel. Jeho pátrání po tatínkovi začalo, když moje maminka požádala o úmrtní list mého dědečka z Minnesoty a následně jej obdržela. Bylo na něm datum narození, jména rodičů a také místo, kde se narodil ­– město Arvika ve Švédsku.

blue and yellow flag on brown wallZ úmrtního listu mého dědečka jsme se dozvěděli, že se narodil ve městě Arnika ve Švédsku.

Nová naděje

Když jsem později studoval na univerzitě (před tím něž existoval internet), strávil jsem kvůli tomuto úmrtnímu listu mnoho hodin ve staré Genealogické knihovně v Salt Lake (dnešní Knihovně rodinné historie), kde jsem procházel matriční záznamy z města Arvika a jeho okolí. Jednoho úžasného dne jsem v malé vesničce Perserud, která se nachází severovýchodně od Arviky, našel rodinu svého dědečka, po které následovaly další rodové linie mnoha generací. Časem jsme jako rodina byli požehnáni tím, že jsme se o předcích z otcovy strany dozvěděli z jejich záznamů více a mohli jsme za ně vykonat chrámové obřady.

Když jsem byl s kamarádem ve Skandinávii, spojil jsem se s jedním členem Církve ze Švédska, který nás do Perserudu zavezl. Tam jsme se setkali s postarším pánem, který znal mého dědečka ještě předtím, než emigroval do Ameriky! Ten nás doprovodil k domu, kde můj dědeček žil! Tam nás vřele přivítala současná majitelka a ukázala nám staré rodinné fotografie, kterénašla na zdech domu při rekonstrukci. Také mi ukázala výpis z majetkové knihy v Perserudu, na kterém byl soupis majetku dědečkovy rodiny. Obsahoval také jména a adresy sedmi nevlastních sourozenců mého tatínka, o kterých naše rodina vůbec nevěděla.

landscape photograph of body of water near forestPři nahlédnutí do majetkové knihy v Perserudu jsme objevili jména a adresy sedmi nevlastních sourozenců mého tatínka, o kterých jsme vůbec nevěděli.

Konečně spolu

Po návratu domů jsem se o tyto skvělé zprávy podělil se svým otcem. Byl překvapený a nadšený, že má ještě další sourozence. O mnoho let později se mi pomocí adresáře podařilo najít telefonní číslo na otcova nevlastního bratra žijícího v Minnesotě. Když se dozvěděl, kde žije jeho starší bratr, kterého znal jen z rodinných historek, ale neměl naději, že jej kdy potká, byl ohromený a nadšený. 

S rodinou jsem se do Minnesoty vydali a můj otec se poprvé setkal s většinou svých sourozenců. Vřele nás přivítali jako rodinu, kterou dlouho neviděli. S nedočkavostí jsme si vyprávěli příběhy a ukazovali fotografie, abychom zaplnili mnohé mezery v příběhu své rodiny. Štěstí, které díky tomuto novému rodinnému propojení pociťujeme, jde jen stěží popsat. President Joseph F. Smith řekl: „Skrze naše úsilí v jejich prospěch z nich spadnou okovy poroby a temnota, která je obklopuje, se rozptýlí, aby na ně mohlo svítit světlo, a oni v duchovním světě uslyší o práci, jež za ně byla vykonána dětmi zde, a budou se s vámi radovat z vašeho vykonání těchto povinností.“

Jsme vděční za mnohé zázraky, díky kterým se náš rodinný kruh mohl uzavřít. Tato zkušenost prohloubila mé osobní svědectví o tom, že rodinná historie žehná nejen otcům, ale také jejich dětem.

 

Původní článek napsal Chris Bergstrom Armstrong a byl publikován na stránkách ldsmag.com.