V Církvi máme jedno přísloví, které zní: „Žádný jiný úspěch nemůže vynahradit selhání v rodině.“ Toto prohlášení, které často citoval David O. McKay, nám připomíná, že práce, kterou děláme v našich domovech, je bez pochyby nesmírně důležitá. Roky mě ale toto prohlášení trápilo a nutilo mě zamýšlet se nad tím, jak si já, jako rodič, vedu.

Když se mé dvě dcery rozhodly odejít z Církve, nemohla jsem jinak, než přemýšlet o tomto citátu a mít pocit, že protože se mi nepodařilo udržet celou rodinu aktivní v Církvi, tak jsem nějakým způsobem jako rodič selhala.

Když jsem hovořila s dalšími rodiči, jejichž děti se také rozhodly odejít z Církve, zjistila jsem, že tento pocit selhání není nic neobvyklého. Rodiče ale toto břemeno nemusí nést neustále s sebou.

Mám moc ráda tento citát od Harolda B. Leeho: „Žádná rodina neselže pokud se nepřestane snažit.“ Podle mne to znamená, že čas a úsilí, které věnujeme dětem, mají cenu a mohou vést k úspěchu. Cílem je neustále se snažit a milovat děti, ať se děje co se děje. Také je důležité si uvědomit, že úspěch v rodině je měřen několika aspekty. Jedním z nich je, zda dítě věří tomu, čemu učí Církev, ale nemusí být jediným, který bereme v úvahu, když jako rodič měříme svůj úspěch.

Někdy se to lehko řekne, ale udělat to, není jenom tak. Je ale možné zbavit se pocitu viny a výčitek, které máme, když se děti rozhodnou žít odlišným způsobem života, než tím, kterému byly učeny. Zde je šest lekcí, kterým jsem se naučila, a které mi pomáhají překonávat onu těžkou a často bolestivou cestu, když se dítě rozhodne vydat jinou cestou.

1. Zajímejte se o něj a nepanikařte

Těžko se poslouchá, když vám dítě řekne, že nechce žít podle životního stylu, kterému jste ho učili. V takové chvílí může být lehké zareagovat slovy: „Ne, ať tě to ani nenapadne“ nebo „Smůla – buď bude po mém a nebo nic“, ale takovéto odpovědi mohou mít ničivé a škodlivé následky. Naslouchejte jim a snažte se přijít na to, proč to chtějí udělat. Zjistěte, jaké důvody se skrývají za tím, co říkají a vyptávejte se jich, kam tím míří. Vždy jim projevujte lásku a pamatujte, že i malé porozumění vyžaduje čas. A pokud o tom nechtějí mluvit, tak je to také v pořádku.

2. Buďte kreativní

Když dítě stále ještě žije s rodiči, rodiče se snaží udělat vše, co je v jejich silách, aby ho učily, jak může být dobrým člověkem, jak může žít podle evangelia a jak mu zásady evangelia mohou v životě pomoct. Nakonec ale stejně záleží na dítěti a na tom, jak použije svobodu jednání a rozhodne se, čemu chce věřit. Když s námi ještě děti žily, uvědomili jsme si, že jim nemůžeme diktovat, čemu mají věřit, ale stále jsme chtěli mít jistotu, že se dozvědí o Bohu. V jednu chvíli naše dcera již nechtěla chodit na shromáždění, ale měli jsme pocit, že stejně tak, jako pro ní bylo důležité získat vzdělání světské, bylo důležité, aby získala vzdělání duchovní. Poté, co jsme o tom s modlitbou přemítali, dali jsme ji možnost najít si nějakou jinou církev, pokud nechce chodit do té naší. Nakonec usoudila, že bude jednodušší i nadále navštěvovat tu naši. Samozřejmě záleží na rodině, co pro ni bude nejlépe fungovat. Při stanovování domácích pravidel můžete být kreativní, ale mějte na paměti, že každý má svobodnou vůli a že nemůžete nikomu vnucovat, čemu má věřit.

3. Važte si svého vztahu

I když ne vždy se nám líbí rozhodnutí, která činí naše děti, můžeme jim dávat najevo, že je máme rádi a že více než cokoli jiného si přejeme, abychom s nimi zůstali ve spojení. Toho můžeme dosáhnout například nasloucháním, tím, že vezmeme na vědomí jejich pocity a že se snažíme porozumět jejich úhlu pohledu. Zvláště v době, kdy se děti stávají dospělými, je důležité se plně smířit s tím, že rozhodnutí, která děti činní, jsou jejich rozhodnutí, i když s nimi plně nesouhlasíme. V ideálním případě můžete stále doufat, že se věci změní, ale také se smířit s tím, že právě teď se věci mají takto. A že nyní je čas zaměřit se na jinou stránku vašeho vztahu, z které se můžete těšit, mimo jejich rozhodnutí ohledně církve.

4. Vězte, že nejste sami

Další užitečnou taktikou je pamatovat na to, že nejste sami. Byla jsem vděčná za to, že jsem se mohla obrátit na lidi, kteří zažívali podobná trápení a mohli mi poskytnout vizi a vcítit se do mé situace. Modlitba mi také pomohla cítit se méně osamoceně. Modlila jsem se slovy: „Dobrá, Nebeský Otče, pomoz mi poznat, čemu se mám dnes naučit. O čem mám dnes hovořit, abych lépe porozuměla svému dítěti a tomu, co potřebuje?“ V mém případě mi modlitby byly často zodpovězeny v konverzacích s druhými lidmi a když jsem se s nimi setkávala. Mnoho těchto rozhovorů jsem zrovna vedla v době, kdy jsem potřebovala posílit a poskytly mi užitečné postřehy a útěchu. Bůh nám chce pomoci, jen ho k tomu musíme přizvat.

5. Zaměřte se na něco jiného

Když má dcera jako první odešla z Církve, říkala jsem si: „Co jsme udělala špatně? Jak jsem to mohla tak moc zpackat? Jak to TEĎ můžu napravit?“ A trápila jsem se tím, že si lidé budou o naší rodině myslet, že máme nějaké nedostatky. Když jsem byla takto rozrušená, pomohlo mi, když jsem četla o ženě, která si procházela něčím podobným. Mluvila o tom, jak díky tomu, že často navštěvovala chrám a usilovně se modlila, načerpala sílu. Poté, co 10 let, každý týden, chodila do chrámu, zjistila, že i když se zatím její dítě nevrátilo do Církve, ji to změnilo. Zjistila, že se z ní stal někdo jiný, že má obměkčené srdce, že je lépe schopná chápat dobrotivost svých dětí a že má větší schopnost rozpoznávat v životě láskyplná milosrdenství Páně. Je více naladěná na příběhy a strasti druhých lidí. Je dobré pamatovat na to, že ne vždy Bůh odpoví na naše modlitby tím, že by změnil druhé, ale občas, když se obrátíme na Pána, On změní nás.

6. Pamatujte, kde se v příběhu nacházíte

Jeden z nejlepších způsobů, jak si udržet vizi, je pamatovat na to, že nevíme, kde se v příběhu života členů své rodiny nacházíme. Kdo ví, jaká bude další kapitola? Kdo ví, kdy se děti vrátí zpátky, nebo jestli vůbec? Může existovat spousta různých zakončení, která si nyní ani vůbec nedokážeme představit. Uchovávat si zdravou perspektivu znamená pamatovat na to, že naše domněnky nejsou vždy pravdivé. Můžeme se rozhodnout, že své rodině zůstaneme nablízku bez ohledu na rozdíly, které mezi vámi jsou. Můžeme se spíše zaměřit na vztah, který máme, než na zásady, ve kterých se rozcházíme. A můžeme se rozhodnout v této zkušenosti vidět příležitost a ne tragédii. I když jsem si nutně nepřála, aby se mé děti rozhodly vydat jinou cestou, získala jsem díky tomu mnoho důležitých darů porozumění. Život je plný zvratů a jeho příběh nemá konce. Za rohem se stále ještě může nacházet spousta úžasných překvapení.

 

Tento článek byl původně publikován na stránkách lds.org/blog a napsala jej Robin Zenger Baker. Do češtiny ho přeložil Zdeněk Šindýlek