Nesouhlasné hlasy na konferenci: Vše co potřebujete vědět

Členové církve, kteří se zúčastnili sobotního odpoledního zasedání 186. výroční generální konference Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, byli svědky hlasování o vyjádření podpory, které nebylo jednomyslné. Toto byste o tom měli vědět:

V případě, že členové projeví své obavy nesouhlasem během vyjadřování podpory, církevní Příručka 2, příručka pro správu církve, která se vztahuje na všechna církevní zasedání, vysvětluje postup pro řešení této situace:

„Pokud člen v dobrém stavu mysli hlasuje proti ustanovení navrhovaného člověka do funkce, předsedající nebo jiná přidělená kněžská autorita, se s tímto členem setká v soukromí po zasedání. Daný úředník určí, zda nesouhlasné hlasování vycházelo z poznatků, že osoba, která byla navržena, se dopustila jednání, které by ji mělo určit nezpůsobilou služby na této pozici“ (19.3).

Během dubnové konference v letech 2015 a 2016, prezident Uchtdorf určil místní prezidenty kůlů za pověřené kněžské autority, kteří mluvili s těmi členy, kteří vyjádřili svůj nesouhlas.

Historické pozadí v 19. století

Takováto protichůdná hlasování nejsou v dlouhé historii vyjadřování podpory na generální konferenci neobvyklá. Na počátku Církevních dějin byl Frederick G. Williams povolán do Prvního předsednictva a na následující konferenci v září 1837 mu nebyla jednomyslně vyjádřena podpora. Následující léto (v roce 1838), byl z předsednictva uvolněn dopisem, který potvrzoval jeho dobré postavení v Církvi.

Zhruba o 60 let později, nebyla vyjádřena podpora Církevním vedoucím (v roce 1898). Odhaduje se, že 50 členů bylo proti ustanovení generálních autorit Církve, když prezident George Q. Cannon, první rádce v Prvním předsednictvu, vyzval k hlasování o vyjádření podpory členům Kvora dvanácti. Hlášení z říjnové konference tento incident zaznamenalo:

Všechna hlasování byla jednomyslná, dokud nedošlo na vyjadřování podpory členům Kvora dvanácti, kdy Starší hlasovali proti. Dva z nich vstali. President Cannon je požádal, aby vysvětlili proti komu, a z jakých důvodů vznášejí námitky?

Oba tito starší měli námitky proti Johnu W. Taylorovi, kvůli určitému nevhodnému výroku, který prohlásil na konferenci v pátek 7. října.

Byli požádáni, zda by na konci shromáždění mohli přijít k pultíku a zjistit, zda je bratr Taylor schopný tuto záležitost napravit a uspokojit je. Oba byli ochotni to udělat.

Hlasování o členech Kvora dvanácti apoštolů potom už šlo hladce a bylo jednomyslné, dokud nebylo vyžádáno záporné hlasování celé kongregace. V tom okamžiku se postavila řada členů Tabernaclu, asi dvacet až dvacet pět obou pohlaví.

Na dotaz prezidenta Cannona, proti komu mají námitky a z jakého důvodu, odpověděli, že namítají proti Johnu W. Taylorovi kvůli některým pohrdavým poznámkám, které na účet sboru měl na konferenci v pátek 7. října. Byli dotázáni, zda by byl sbor ochoten se s bratrem Taylorem osobně setkat a pokusit se o nápravu této záležitosti k jejich spokojenosti. Dali najevo, že tato dohoda je pro ně přijatelná.

Starší Taylor (nikoli třetí prezident Církve) odvolal své poznámky, ale později z Kvora dvanácti odstoupil kvůli jiným záležitostem.

Historické pozadí v nedávných letech

Někteří členové Církve si mohou případy nesouhlasného hlasování na konferenci vybavit i z ne tak nedávné doby. K prvnímu nesouhlasnému hlasování v moderní době došlo v roce 1977.

President N. Eldon Tanner, první rádce v Prvním předsednictvu, vedl hlasování o vyjádření podpory generálním autoritám Církve. Hlášení z konference opět zaznamenává tento případ:

Prezident Tanner: Prezidente Kimballe, vypadá to, že hlasování bylo jednomyslně v prospěch těchto vedoucích a generálních autorit a rádi bychom tedy požádali nové členy Kvora sedmdesáti, aby se přesunuli na svá místa po boku svých bratří, prosím.

Hlas z galerie: Prezidente Tannere? Prezidente Tannere?

Prezident Tanner: Ano?

Hlas z galerie: Zaznamenal jste můj nesouhlas?

Prezident Tanner: Ne. Ukažte mi ho.

Hlas z galerie: Tady nahoře.

Prezident Tanner: Aha, tam nahoře. Omlouvám se, nahoru do galerie jsem nedohlédnul. Požádáme vás, abyste se okamžitě po tomto zasedání setkal se starším Hinckleym.

Hlas z galerie patřil Byronu Marchantovi. Protestoval proti tehdejšímu názoru Církve nevysvědcovat ke kněžství členy afrického původu.

Prezident Tanner následující rok promlouval o rozporném hlasování předtím, než představil Církevní vedoucí, kteří měli být ustanoveni. Řekl: „Během poslední konference jsme měli jeden nesouhlasný hlas a vzniklo kolem toho nedorozumění. Někdo se domníval, že jsem s ním zacházel velmi stroze. Jen bych chtěl vysvětlit, co se odehrává, jestliže někdo nebo i větší počet lidí, hlasuje proti. Dáváme jim možnost promluvit si s někým z generálních autorit a vysvětlil této generální autoritě, proč cítí, že tato osoba není kvalifikovaná. Když zjistíme, že není kvalifikovaná, přijmeme nezbytná opatření.“

O několik málo let později, v roce 1980, opět nebylo vyjádření podpory generálním autoritám Církve jednomyslné. Tři ženy hlasovaly nesouhlasně.

Ženy údajně protestovaly proti negativnímu postavení Církve vůči navrhovanému právnímu předpisu Equal Rights Amendment (ERA, o rovnoprávnosti pohlaví). V článku zaměřeném na tuto záležitost Církev vysvětlila: „Církev se pevně zasazuje o rovná práva pro ženy, ale nesouhlasí s návrhem ERA kvůli jeho vážným morálním důsledkům.“

Podporujme proroky

V posledních letech jsme viděli několik nesouhlasných hlasů, ale na generální konferenci v roce 2014 Starší Russell M. Nelson (snad prorocky) hovořil o důležitosti vyjadřování podpory prorokům. Připomněl:

Když vyjadřujeme podporu prorokům a dalším vedoucím, uplatňujeme zákon všeobecného souhlasu, neboť Pán řekl: „Nikomu nebude dáno, aby vyšel kázati evangelium mé nebo budovati církev mou, ledaže je vysvěcen někým, kdo má pravomoc, a církvi je známo, že pravomoc má a že byl řádně vysvěcen vedoucími církve.“

To nám jako členům Pánovy Církve dává důvěru a víru, když se snažíme dodržet přikázání zapsaná v písmech, které nám říkají, abychom věnovali pozornost hlasu Páně, který přichází skrze hlas Jeho služebníků, proroků. Všichni vedoucí v Pánově Církvi jsou povoláni správnou pravomocí. Žádný prorok, ani jakýkoli jiný vedoucí této Církve, nikdy nepovolal sám sebe nebo sama sebe. Žádný prorok nebyl nikdy zvolen. Pán to dal jasně najevo, když řekl: „Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás… !” Vy ani já „nehlasujeme“ o církevních vedoucích na jakékoliv úrovni. Máme však výsadu je podporovat.

 

Tento článek původně napsala Kelsey Berteaux a byl publikován na stránkách ldsliving.com pod názvem „Dissenting Votes at Conference: Everything You Need to Know“. Do češtiny ho přeložila Alžběta Vargová.

česky © 2017 LDS Living, A Division of Deseret Book Company | English ©2017 LDS Living, A Division of Deseret Book Company