Putování mormonských pionýrů je jedním z největších případů migrace v Americké historii. Ti, kteří tuto cestu podnikli, od skupin, které dorazily v listopadu 1847 napůl zmrzlé a vyčerpané, po ty, které opustily své rodiny a vydaly se přes oceán, dali vše, co měli a někdy i vlastní životy, aby následovali přikázání Páně a shromáždili se v Sionu.
Během let 1830 až 1840 čelili členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, často nazýváni „Mormoni“, silnému pronásledování a protivenství. Kvůli nedorozumění na obou stranách a obklopeni komunitou, která se cítila ohrožena velkým přívalem členů tohoto nového náboženství, byli mormonští pionýři nakonec nuceni opustit město Nauvoo v Illinois, které založili, a vydat se na západ do neznáma.
V průběhu několika následujících let 70 000 Svatých překonalo více než 2 000 km neobydlených plání, hor a pouště na cestě do údolí Solného jezera. Cestovali buď v krytých vozech nebo s malými ručními vozíky, jen o málo většími než trakař, které byly naplněny hlavně jídlem, farmářským náčiním, potřebami pro vaření a oblečením, na osobní věci místo nezbývalo. Byli vystaveni přírodním živlům, čelili nebezpečí opravdového hladovění, extrémním teplotám, nemocem a smrti. Mnoho z nich muselo za sebou zanechat neoznačené hroby, ve kterých byli uloženi manželé, rodiče nebo děti.
První cesta na západ trvala 17 měsíců plných potíží a utrpení. Ale i po překonání stovek mil v divočině, jejich boj ještě nekončil. To, co na ně čekalo, nebyla prospívající zlatokopská komunita nebo zelené louky, za kteými se na západ vydávala většina pionýrů, ale horami obklopená poušť, jejíž největší zdroj vody byl slaný a absolutně nevhodný k pití. Byla to země pokrytá křovím a spečená sluncem, které se farmaření ještě nikdy nedotklo. Navíc měli jen pár měsíců dobrého počasí na to, aby vypěstovali jídlo pro tisíce strádajících Svatých, kteří neustále přicházeli. I přes všechny zkoušky, kterým čelili, drželi se pevně své víry a v poušti vybudovali komunitu pionýrů, která nadále rostla a prospívala. Jejich snaha položila základ pro rozšíření evangelia do celého světa.
Ať už mají dnešní mormoni předky, kteří překročili pláně, a nebo jsou nově obrácenými do Církve, nadále si berou příklad z těchto věrných Svatých a váží si těch, kteří byli ochotni důvěřovat Nebeskému Otci, i když slibovaný výsledek se zdál být nemožným.
Sestra Bonnie D. Parkinová, 14. generální presidentka Pomocného sdružení, řekla o příkladu pionýrů toto:
„Všichni se musíme vydávat na cesty víry. To je plánem evangelia. Naše cesta nemusí vést přes oceán a nemusí to ani znamenat, že sami odejdeme od prázdného nádraží. Ale ať už je jakákoli, bude zapotřebí víry na každém kroku. O mnoho let později pak budou vaše vnoučata užasle vyprávět příběhy o vašich rozhodnutích, která změnila jejich život. Budete jejich pionýry. Zamysleli jste se někdy nad tím, že když vkročíte do neznáma, ukazujete tak cestu ostatním?“
Mormonští pionýři truchlí nad hroby
Putování mormonských pionýrů, jejich bolesti a úspěchy a jejich zastřešující oddanost a víra, mohou vytvořit cestu, která nás v našich životech může vést k Pánu.
Poznámka: Mnoho údajů v tomto článku pochází z článku „Mormon Pioneers“ na Wikipedii
