Přiznat si vlastní vinu. Pro mnohé z nás je to někdy až nadlidský úkol, protože se bojíme pokořit a někdy ani nevěříme tomu, že nám po uznání vlastní chyby, může být odpuštěno. Už jsme to přeci natolik pokazili, že vlastně ani nemá cenu, abychom se snažili něco napravit. Něčemu takovému nás občas učí okolní svět. Je tomu ale tak i podle evangelia Ježíše Krista?
Chyby patří k životu
Jednou jsem slyšela myšlenku, že dokonalý pozemský život nikdy nebyl plánem Nebeského Otce. Skutečným plánem bylo pokání, a to skrze ten jediný dokonalý plán, jehož podstatou je Ježíš Kristus. Když si uvědomíme, že naším hlavním úkolem v tomto životě je učit se a připravovat se na opětovný život v Boží přítomnosti, tak nám tato znalost může pomoci, abychom chyby začali vnímat z jiného úhlu pohledu.
Bůh věděl, že i při té nejlepší snaze, se nám občas „nezadaří“ a „povede“ se nám udělat něco, čím zraníme nebo zklameme Jeho či ostatní. Když se něco takového stane, je důležité, abychom mysleli na to, že není všem dnům konec. Bůh na naše chyby a slabosti myslel ještě dříve, než jsme na ně pomysleli my. Proto nám dal možnost pokání, které je neodlučitelně spjaté s Usmířením Ježíše Krista.
“Upřímné pokání začíná tím, že si přiznáme vlastní vinu a pociťujeme lítost nad tím, co jsme udělali.”
To díky Němu dostáváme nejenom druhou šanci, ale i nový začátek pokaždé, když se s upřímným srdcem a lítostí nad tím, co jsme udělali, obrátíme na Něj. Někdy se možná ptáme, jak to udělat. Někdy možná máme pocit, že vlastně nejsme Jeho odpuštění nebo odpuštění druhých hodni. Je to ale právě v takových okamžicích, kdy můžeme Jeho lásce porozumět tím nejniternějším způsobem.
Co je vlastně pokání?
Upřímné pokání začíná tím, že si přiznáme vlastní vinu a pociťujeme lítost nad tím, co jsme udělali. Tato lítost nás vede k vyznání. Ve většině případech je pokání proces, který probíhá pouze mezi námi a Bohem, nicméně pokud se dopustíme opravdu závažného hříchu, je důležité, abychom si promluvili i s našim kněžským vedoucím, který nám pomůže s nezbytnými kroky vedoucími k opravdovému pokání. Pokud opravdově činíme pokání, můžeme pociťovat úlevu a pocit pokoje a odhodlání vyvarovat se stejným nebo podobným chybám. Důležitou součástí pokání je i snaha o nápravu toho, co jsme udělali špatně nebo omluva tomu, komu jsme ublížili. Upřímná omluva může často postavit spálené mosty a uzdravit pochroumané vztahy.
Nikdy není pozdě
Jednou z nejdůležitějších rad ohledně pokání podle mě je, abychom nezapomínali na slova apoštola J. R. Hollanda, který řekl: „…ale ať již je podle vás jakkoli pozdě, ať již jste podle vás promarnili jakkoli mnoho šancí, ať jste podle vás udělali jakkoli mnoho chyb, ať již podle vás nemáte mnoho talentů nebo jste se jakkoli vzdálili od domova, rodiny a Boha, svědčím o tom, že jste se nevzdálili z dosahu božské lásky. Není možné, abyste se propadli níže, než kam dosáhne nekonečné světlo Kristova Usmíření.“
Tento článek napsala Bára Svobodová.
