Deset procent. Pro mnoho lidí mimo Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů jde o číslo, které vyvolává otázky, pochybnosti, nebo rovnou skepticismus. Copak někdo dobrovolně odevzdá desetinu svého příjmu? A co se s těmi penězi děje? Pojďme si na tyto otázky odpovědět upřímně – bez zbytečné obrany ani bez přehánění.
Desátky jsou starověkou praxí, která sahá přinejmenším do doby Abrahamovy. Genesis 14:20 zaznamenává, že Abraham dal desátky Melchisedechovi, králi Šalemu. Mojžíšův zákon tuto praxi kodifikoval (3. Mojžíšova 27:30) a Ježíš se o ní vyjádřil kladně v Matoušovi 23:23.
Co přesně jsou desátky?
Desátky jsou dobrovolné odevzdání jedné desetiny svých příjmů Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Každý člen rozhoduje sám, co považuje za „příjem“ a co je tedy základ výpočtu. Neexistuje žádný auditor, žádná daňová kontrola, žádné srovnávání. Na konci roku každý člen absolvuje rozhovor s biskupem, kde sám prohlásí, zda platil úplné desátky, částečné nebo žádné. To je vše.
Prorok Malachiáš zaznamenal Boží výzvu, která je v Církvi dobře známa: „Přineste celé desátky do zásobárny, ať je pokrm v mém domě, a zkuste mě nyní tím, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu okna nebeská a nevyleji na vás požehnání tak, že nebude místa dosti.“ (Malachiáš 3:10) Toto zaslíbení – požehnání přesahující fyzické dobro – je pro většinu platících členů osobní zkušeností, ne jen textem.
Jak jsou desátky používány?
Peníze vybrané na desátcích nejdou do kapes biskupů ani do místní pokladny sboru. Jdou přímo do ústředí Církve v Salt Lake City, kde je o jejich použití rozhodováno centrálně. Existují tři hlavní oblasti použití: budování a správa chrámů, stavba a údržba sborových domů po celém světě, a vzdělávání – síť církví sponzorovaných univerzit (Brigham Young University) a seminářů.
Důležité je, že vedoucí Církve – biskupové, vedoucí kůlů, misionáři, farní vedoucí – slouží jako dobrovolníci. Nikdo za svou místní duchovní službu nedostává plat. To je fundamentální rozdíl oproti mnoha jiným denominacím.
Požehnání desátků: duchovní i praktické
Prezident Gordon B. Hinckley jednou řekl: „Zaplatil jsem desátky od své první výplaty jako mladý muž. Nikdy jsem toho nelitoval. Viděl jsem, jak Pán plní svá zaslíbení v mém životě znovu a znovu.“ Tisíce členů po celém světě sdílejí podobné zkušenosti – ne nutně finanční prosperitu, ale pocit pořádku, vděčnosti a duchovní vyspělosti.
Platba desátků je také podmínkou pro vstup do chrámu – posvátného prostoru, kde se konají nejvznešenější obřady evangelia, jako je věčné manželství. Tato podmíněnost není trestem za neplacení, ale potvrzením oddanosti a připravenosti.
Co když si to nemohu dovolit?
Tato otázka se v různých podobách klade vždy. Prezident Heber J. Grant sdílel příběh chudé vdovy, které řekl: „Zaplaťte nejprve desátky, pak se postarejte o rodinu.“ Šlo o radu kontroverzní i pro mnohé uvnitř Církve. Ale za ní stojí hluboká teologická pravda: desátky nejsou výdaj z přebytku, ale výraz priority.
Zároveň Církev disponuje systémem rychlé pomoci (fast offering – půst a příspěvky z pohledu půstu), který slouží těm, kdo se ocitnou v nouzi. Žádný člen, který platí desátky, by neměl trpět hladem. Biskupové mají pravomoc poskytnout okamžitou materiální pomoc z těchto fondů.
Desátky jako smlouva, ne jako daň
Snad nejdůležitější věc, kterou je třeba pochopit: desátky nejsou poplatkem za členství ani daní. Jsou smlouvou – oboustranným závazkem mezi člověkem a Bohem. Člověk odevzdává desetinu; Bůh zaslibuje požehnání. Smlouvy jsou v nauce Svatých posledních dnů centrálním konceptem celého evangelia – a desátky jsou jednou z nejpřístupnějších forem praxe této smlouvové zbožnosti.
