Práce na rodinné historii (neboli genealogie) je úžasná. Tím, že zjistíme, kdo byli naši předci, můžeme lépe poznat, kdo jsme my.

Jak začít?

Při pátrání po rodinné historii pro vás budou na začátku nejdůležitějším zdrojem vaši žijící předci. Pokud jsou vaši rodiče či prarodiče stále na živu, zeptejte se jich, zda nemají někde schované rodné, oddací anebo úmrtní listy svých předků. Pokud nic takového doma nemají, pokuste se od nich zjistit co nejvíce informací, zejména město, ve kterém se narodili a přibližný rok narození. Tyto informace vám pak velice usnadní bádání v matrikách samotných.

Živé matriky

Pokud nemáte k dispozici ani jednu z výše uvedených možností, anebo nemáte potřebné informace o vašich předcích z období po roce 1900, s největší pravděpodobností budete muset navštívit městskou či obecní matriku, kde se nachází živé matriky. Kterou městskou či obecní matriku budete muset navštívit opět záleží na místu narození předka, kterého hledáte. Pomoci vám může Územně identifikační registr ČR.

Za živé matriky jsou označovány ty matriční knihy, u kterých je pravděpodobné, že někdo uvedený v zápisech je stále naživu. Podle zákona se za živé matriky považují ty, u kterých poslední zápis není starší než 100 let u knih narození, 75 let u knih o manželství a 75 let u knih úmrtí.

Do živé matriky ale nemůže nahlédnout jen tak každý.

1. To může být osoba, které se zápis týká.
2. To mohou být členové rodiny (potomci) a sourozenci. V tomto případě je ale důležité prokázat (např. občanským průkazem, anebo rodným listem) příbuzenský vztah s osobou, po které pátráte. Do knih je také možné nahlížet na základě plné moci, udělené výše zmíněnými osobami.

Před návštěvou městské či územní matriky doporučuji na ni zavolat a zeptat se, zda matriku, ve které je zapsaný váš předek mají.

Mrtvé matriky

Mrtvé matriky jsou na rozdíl od těch živých uloženy v archivech a jsou veřejně přístupné. Většinu matrik archívy již digitalizovaly a jsou kromě archivu dostupné i online.

V České republice existuje jeden městský (Archiv hlavního města Prahy), pět státních oblastních (v Praze, Plzni, Třeboni, Zámrsku a Litoměřicích) a dva zemské (v Brně a Opavě) archivy. Židovské matriky jsou uloženy v Národním archivu v Praze a vojenské ve Vojenském historickém ústavu v Praze.

Následující mapa znázorňuje rozdělení oblastí, které archivy pokrývají, podle krajů. Avšak na hranicích těchto oblastí je nutné brát tuto mapu pouze ilustrativně, protože některé vesnice, které se nachází v určitém kraji, mohou být v archivu sousedního kraje.

 

Zde jsou odkazy na online badatelny dříve zmíněných archivů:

• Archiv hlavního města Prahy
• Státní oblastní archiv v Praze
• Státní oblastní archiv v Plzni
• Státní oblastní archiv v Zámrsku
• Státní oblastní archiv v Litoměřicích
• Moravský zemský archiv v Brně
• Státní oblastní archiv v Třeboni
• Zemský archiv v Opavě

Pokud tedy máte nalezeny předky cca do roku 1900, tak se můžete do zmíněných archivu podívat a pokusit se podle místa narození nalézt jejich záznamy v matrikách narozených či oddaných, kde naleznete mnohé další informace o jejich rodičích a někdy dokonce i prarodičích.

Kurent

Pokud se však dostanete k těmto a starším matrikám, budete se muset naučit staré německé písmo, kterému se říká kurent či švabach. Nejlepší obrázek, díky kterému se švabachu můžete naučit, je podle mě tento.

Jak nejlépe hledat

Mezi nejlepší praktiky v hledání předků patří nalézt záznam narození předků, či jejich svatby. Tyto záznamy obsahují nejvíce informací – například odkud pocházeli vámi hledaní předkové nebo jejich rodiče. Snažte se vždy řídit nejstaršími záznamy, protože jsou nejaktuálnější. (Záznam narození nejstaršího dítěte, svatba, záznam narození rodičů atd.) Používejte indexy. Naši předkové mívali svatby výhradně v místě bydliště nevěsty. V matrikách jsou v indexu oddaných psaní výhradně jen muži. Hledejte proto svatby podle jména ženicha.

Rodinná historie je velice návyková. Jakmile najdete první předky, tak vás nepustí. Ale je to úžasný způsob, jak lépe poznat sami sebe a pomoci svým předkům získat spásné obřady v chrámech.

 

Tento článek napsal Zdeněk Šindýlek.