1. Úvod
Vědomí, že nejsme na světě sami, ale máme Nebeskou rodinu, je klíčovým prvkem evangelia Ježíše Krista. V Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů věříme, že Bůh je nejen naším Stvořitelem a Vládcem, ale také milujícím Otcem, od něhož pocházíme jako jeho doslovní duchovní synové a dcery. Tato nauka přináší hlubší vhled do našeho účelu, identity a potenciálu.
Když se podíváme na ohromující obrazy z Hubbleova teleskopu, rozlehlé galaxie a nespočetné hvězdné systémy, můžeme pocítit posvátnou úctu k velikosti vesmíru. Přesto v centru tohoto úžasného prostoru nejsme zapomenutými či zanedbatelnými bytostmi, nýbrž milovanými dětmi Nekonečného Boha.
V tomto článku se podíváme na to, co písma a proroci posledních dnů učí o našem předsmrtelném životě, o dědictví, které jsme od našeho Nebeského Otce obdrželi, a také o Jeho plánu, který byl pro nás připraven, abychom mohli růst a stát se Jemu podobnými.
2. „Jsme dětmi našeho Nebeského Otce“
2.1 Učení písem a proroků
Písma a proroci opakovaně zdůrazňují, že Bůh je Otcem našich duchů. V Novém zákoně apoštol Pavel mluví o tom, že Bůh je “Otcem duchů” (viz Židům 12:9). V Knize Mormonově, Bibli i v dalších písmech můžeme nalézt jasné odkazy na naši předsmrtelnou existenci a na to, že jsme přišli na Zem, abychom se učili, rostli a přijali fyzické tělo.
Proroci posledních dnů ještě více rozvíjejí tuto myšlenku. Prezident Joseph F. Smith učil: „Člověk, jako duch, byl zplozen a zrozen nebeskými rodiči a byl vychován k dospělosti v otcových věčných příbytcích předtím, než přišel na zemi v tělesné [fyzické] podobě.“ (Učení prezidentů církve: Joseph F. Smith [1998], str. 335).
Z toho vyplývá, že každý muž i žena, kteří kdy žili, žijí nebo budou žít na Zemi, jsou ve skutečnosti bratry a sestrami v duchovní rovině.
2.2 Dopad na náš život
Pokud pochopíme, že jsme skutečně Boží děti, změní to náš přístup k životu. Začneme vnímat druhé lidi jako členy jedné velké nebeské rodiny. Tímto pohledem můžeme pěstovat větší respekt, lásku a empatii k sobě navzájem i k sobě samým.
Otázka k zamyšlení:
- „Jak ovlivňuje vědomí, že jsem dítě Boží, mé každodenní jednání, slova a myšlenky?“
Zjišťujeme, že máme božský potenciál a že náš úkol na Zemi nespočívá jen v tom “nějak přežít”, ale naopak v tom naplňovat záměr Nebeského Otce, objevovat své dary a služby druhým.
3. Předsmrtný život a rozvoj našich talentů
3.1 Talenty a dary od Boha
Když studujeme písma, zjistíme, že ještě předtím, než jsme se narodili v tomto smrtelném světě, připravovali jsme se k různým úkolům a rozvíjeli jsme své osobnosti. Například prorok Alma učil, že někteří byli předurčeni (foreordinováni) k vůdcovství na Zemi (viz Alma 13:1–3). Dále se v písmu Abrahám 3:22–23 dozvídáme, že Bůh vyvolil Ježíše, Adama, Abraháma a další jako klíčové vůdce.
Prorok Joseph Smith k tomu poznamenal: „Každý muž, který má povolání sloužit obyvatelům světa, byl [před]určen k tomuto účelu.“ (Učení prezidentů církve: Joseph Smith [2007], str. 511).
Tato myšlenka se nevztahuje jen na proroky či vůdce – všichni jsme obdrželi specifické dary a talenty, které můžeme rozvíjet a použít ku prospěchu druhých.
3.2 Rozdílnost v předsmrtném stavu
Někdy bychom mohli mít pocit, že jsme v předsmrtném světě museli být všichni “naprosto stejní”. Ale z učení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů vyplývá, že jsme již tehdy byli jedinečné osobnosti – synové a dcery našich nebeských Rodičů, každý s určitými předpoklady, schopnostmi a posláním.
- Muži a ženy: „Rodina – Prohlášení světu“ (Ensign, listopad 1995, 102) zdůrazňuje, že naše mužská či ženská identita je předurčena už v předsmrtném životě.
- Talenty a dovednosti: Mohli jsme být vyučováni a rozvíjeli jsme se ve věcech, které se nyní v tomto životě mohou projevit jako náš talent či silná stránka.
3.3 Paměť je zastřena, ale potenciál zůstává
I když je naše předsmrtná paměť zahalena závojem, Nebeský Otec si pamatuje všechno – ví, kým jsme byli a jaké přípravy jsme podstoupili. Dokonce připravil čas a místo našeho narození tak, abychom mohli naplno využít náš potenciál, učit se z individuálních výzev a také obohatit druhé.
Otázka k zamyšlení:
- „Jak mě obohatily talenty a dary druhých lidí?“
- „Jak mohu své vlastní talenty využít k tomu, abych sloužil ostatním?“
Pomocnou inspirací může být patriarchální požehnání, které často zmiňuje náš věčný původ a osobní možnosti. (Viz například výzva prezidenta Thomase S. Monsona z konference v říjnu 1986.)
4. Plán Nebeského Otce: Cesta k tomu stát se Jemu podobnými
4.1 Proč žijeme na Zemi?
Jednou ze základních otázek víry je: „Proč jsme odešli z Boží přítomnosti a přišli na Zemi?“ V učení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nacházíme odpověď: Bůh chtěl, abychom rostli, abychom se učili rozvíjet Jeho vlastnosti, abychom dostali fyzické tělo a procházeli zkouškami, které nám umožní duchovní pokrok.
Smrtelnost nám poskytuje možnost:
- Zakoušet protiklady (radost i bolest, světlo i temnotu),
- Učit se svobodně rozhodovat mezi dobrem a zlem,
- Získat zkušenosti skrze běžné i výjimečné situace (rodina, práce, vztahy, služby druhým).
Abychom jednou mohli přijmout nesmrtelná a oslavená těla, musíme projít smrtelností a následně vzkříšením. Tím se přibližujeme Bohu i ve fyzickém smyslu – těla budeme mít “jako On”. (Viz Nauka a smlouvy 93:30–34.)
4.2 Nebeská rada
Prorok Joseph Smith učil, že Nebeský Otec svolal „Velkou radu“ (Grand Council), na níž představil Plán spasení a vyvýšení (viz Učení prezidentů církve: Joseph Smith, str. 209, 511). Tam jsme se učili, že pokud budeme následovat Jeho plán:
- Staneme se Jemu podobnými – budeme moci získat všechny Božské vlastnosti,
- Budeme vzkříšeni a dosáhneme nesmrtelnosti,
- Obdržíme “veškerou moc” na nebi i na Zemi, pokud budeme věrní,
- Staneme se nebeskými rodiči a budeme mít duchovní děti, tak jako náš Nebeský Otec.
4.3 Role svobody a zapomnění
Aby však naše rozhodnutí byla opravdová, měla být předsmrtná vzpomínka zahalena závojem. Bez této “ztráty paměti” by nás ničím nepřekvapovalo, že Bůh existuje, a nemohli bychom skutečně prokázat svou víru. Díky zapomnění můžeme konat svobodná rozhodnutí, která nás buď přiblíží k Bohu, nebo od Něj oddálí.
Jak řekl Pán Ježíš Kristus, přišel na svět, aby “svědčil o pravdě” a kdo je z pravdy, ten slyší Jeho hlas (viz Jan 18:37). Tuto pravdu znovu rozpoznáváme skrze Ducha Svatého, když slyšíme evangelium.
5. Zkoušky, pokušení a účel utrpení
5.1 Úloha těžkostí v Božím plánu
Na “Velké radě” jsme se dozvěděli, že na Zemi budeme čelit zkouškám a někdy i utrpení. Proč? Abychom prokázali, zda jsme ochotni vytrvat ve víře i ve chvílích bolesti, zklamání, nemoci, či dokonce smrti.
Písma často zdůrazňují, že zkoušky mohou být pro naše dobro a pomáhají nám rozvíjet ctnosti jako trpělivost, soucit, vytrvalost a důvěru v Boha. V Nauce a smlouvách 122:7 Pán říká Josephu Smithovi, že zkoušky jsou pro naši “zkušenost” a “dobro”.
5.2 Slabost, hřích a Spasitelova milost
Protože jsme nedokonalí, bylo jasné, že skoro všichni (vyjma malých dětí) zhřešíme (viz Nauka a smlouvy 29:46–47). To nás nemusí vést k beznaději – součástí plánu byla již od počátku role Spasitele, Ježíše Krista, jenž za nás přinesl smírnou oběť.
- Překonání fyzické smrti: Díky Vzkříšení Krista budeme jednou všichni vzkříšeni.
- Překonání duchovní smrti: Díky Usmíření (Atonement) můžeme činit pokání a být očištěni od hříchů.
Budeme-li činit pokání, přijímat Kristova učení a snažit se následovat Jeho příklad, můžeme obdržet plnost radosti, kterou si Nebeský Otec přeje pro každé své dítě.
6. Účel a zaslíbení: Stát se jako náš Nebeský Otec
6.1 Nebeské Otcovy vlastnosti
Chceme-li pochopit, kým se můžeme stát, je dobré zamyslet se nad vlastnostmi Nebeského Otce. Z písem víme, že:
- Je dokonalý v lásce, spravedlnosti i milosrdenství,
- Vlastní veškerou moudrost a všechnu moc,
- Je trpělivý a shovívavý k našim chybám,
- Nehřeší a nezapříčiňuje zlo (viz Alma 7:20),
- Je to Bůh zázraků (viz Mormon 9:15–20),
- Je Otcem všech našich duchů (viz Židům 12:9).
6.2 Plán spasení jako cesta k rozvoji
Plán spasení, někdy nazývaný také Plán štěstí, není jen abstraktní teorie – je to praktická cesta, jak získat vlastnosti našeho Nebeského Otce. Každá zkušenost na Zemi (radost i bolest) nám umožňuje:
- Chápat Boží lásku k druhým, když sami prožíváme vztahy a učíme se odpouštět,
- Posilovat trpělivost a vytrvalost ve chvílích nemoci nebo ztráty,
- Rozhodovat se mezi pokušeními a tím prokázat, že skutečně toužíme následovat dobro.
Je důležité si uvědomit, že božské vlastnosti nejsou něco, co získáme ze dne na den. Je to celoživotní proces motivovaný láskou k Bohu a vírou v Krista.
7. Poslání Spasitele a naše odpovědnost
7.1 Role Ježíše Krista
Na Velké radě byl ustanoven Ježíš Kristus, aby splnil trojí poslání:
- Stvořitel: Skrze moc Nebeského Otce stvořil Zemi a připravil ji pro náš život.
- Vykupitel: Přinesl smírnou oběť, díky níž můžeme činit pokání a dostat odpuštění hříchů.
- Vzkříšený Pán: Přemohl smrt, aby i naše těla mohla být jednou vzkříšena a získat nesmrtelnost.
7.2 Naše odpovědnost
Pokud se chceme stát hodnými všech zaslíbení daných ve Velké radě, je důležité:
- Věřit v Krista: Uznat, že On je náš Spasitel a že bez Něho nedokážeme dosáhnout úplného očištění.
- Činit pokání: Každodenní obrácení a snaha o nápravu chyb.
- Uzavírat a obnovovat smlouvy: Prostřednictvím křtu, přijímání Svátosti a dalších chrámových smluv se zavazujeme Bohu a dostáváme sílu Ducha.
- Vytrvat do konce: Trpělivě a radostně se držet evangelia, i když přijdou těžkosti.
To vše jsou kroky vedoucí k exaltaci – k přijetí plnosti radosti a dědictví, které nám Nebeský Otec zaslíbil jako svým dětem.
8. Praktické tipy pro každodenní život ve světle našeho božského původu
8.1 Pamatujte na to, kým jste
Někdy se snadno ztratíme ve všední rutině a zapomeneme, že jsme Boží dcery a synové s božským potenciálem. Jednoduchým denním připomínáním (např. v modlitbě či studiu písem) můžeme posilovat vděčnost a vnitřní motivaci jednat podle vyšších standardů.
8.2 Hledejte, jak sloužit druhým
Protože všichni lidé kolem nás jsou naši duchovní sourozenci, můžeme hledat způsoby, jak jim projevit lásku a službu. Ať už je to úsměv, povzbuzení, praktická pomoc nebo naslouchání – tím vším naplňujeme přikázání lásky k bližnímu (Matouš 22:39).
8.3 Rozvíjejte své dary a talenty
Každý z nás dostal specifické talenty už v předsmrtném životě, které může na Zemi dále rozvíjet. Zeptejte se sami sebe:
- „Jaká schopnost mi přináší radost, když ji vykonávám?“
- „Jak tento talent mohu využít k budování Božího království a pomoci druhým?“
Rozvoj talentů může zahrnovat hudbu, umění, řečnické schopnosti, organizování, péči o nemocné atd. Nebojte se objevovat nové věci, přihlásit se do kurzů a žádat Boha o vedení.
8.4 Využívejte prostředky evangelia ke svému růstu
- Modlitba: Každodenní upřímná komunikace s Nebeským Otcem posiluje vědomí naší identity a závislosti na Něm.
- Studium písem: Pravidelné čtení a rozjímání nám připomíná Boží plán, posiluje naši víru v Krista a v Jeho Usmíření.
- Svátost: Každou neděli máme příležitost obnovit smlouvy a znovu si připomenout, že jsme Boží děti, které potřebují Spasitelovu milost.
8.5 Připravujte se na věčné možnosti
Součástí naší věčné identity je potenciál stát se rodiči duchovních dětí v nebeské budoucnosti. Tato vyhlídka zdůrazňuje význam pevné, láskyplné rodiny zde na Zemi, kde se učíme trpělivosti, oběti, soucitu a odpovědnosti.
9. Časté otázky a pochybnosti
9.1 „Jak mohu věřit něčemu, na co si nepamatuji?“
Závoj zapomnění je součástí plánu. Pán chce, abychom se Mu přiblížili vírou, nikoli pouhou vzpomínkou. Duch Svatý může v našem srdci dosvědčit pravdu o našem božském původu. Často se to děje nepozorovaným, tichým dojmem pokoje, radosti a ujištění.
9.2 „Co když se cítím nedostatečný?“
Nikdo z nás není dokonalý a všichni procházíme občasnými pocity nedostatku. Přesně proto máme Spasitele – Jeho milost nám pomáhá růst a vyrovnat se s naší nedokonalostí krok za krokem. Důležité je, abychom neztráceli naději a neustále se vraceli k Bohu, který nám dává čas a podmínky k pokroku.
9.3 „Je možné být opravdu šťastný, i když mám tolik zkoušek?“
Bůh slíbil plnost radosti, ne absenci starostí. Pravé štěstí pochází z vědomí smyslu našeho života a z duchovního spojení s Nebeským Otcem a Kristem. Čím více se učíme dívat na zkoušky jako na cenné lekce, tím spíše zakoušíme vnitřní pokoj a radost, která nezávisí na vnějších okolnostech.
10. Závěr: Naplňující síla poznání, že patříme do Nebeské rodiny
Vědomí, že jsme doslovnými syny a dcerami Boha, mění náš pohled na sebe i na druhé. Učí nás vzájemné trpělivosti a lásce, protože uvnitř tušíme, že jsme si navzájem bratři a sestry. Díky svobodné vůli se můžeme rozhodnout, zda tento vzácný potenciál naplníme či nikoli.
Plán Nebeského Otce nebyl navržen jen pro náš smrtelný život – cílí na věčnost. Věčná rodina a věčné vztahy jsou tím, k čemu směřujeme. Každý čin lásky, každé vítězství nad pokušením, každé upřímné pokání či služba druhým nás posouvají blíže k Jeho dokonalé podobě.
Ježíš Kristus – náš Spasitel – je klíčovou postavou celého plánu. Bez Něho bychom nikdy nedosáhli smíření, nesmrtelnosti ani onoho božského potenciálu, který je v nás od předsmrtných časů.
Povzbuzení k zamyšlení
- Jak mohu dnes lépe vzpomenout na to, že jsem dcerou/synem Boha?
- Které talenty či dary mám v sobě rozvíjet a sdílet?
- Jakým způsobem mohu sloužit svým bratřím a sestrám kolem sebe?
Pokud budeme žít v souladu s touto pravdou, staneme se nejen lepšími lidmi, ale také nástroji v Božích rukou pro šíření pokoje a radosti všude kolem nás.
