Co mě mé děti naučily o lásce ke každému

Tento týden se mě sestra v obchodě zeptala, jestli můj dvouletý syn zná tu paní, na kterou v řadě u pokladny mával. Myslela si, že jsou staří známí, protože ta paní měla na tváři obrovský úsměv a nadšeně mu mávala zpět a mluvila na něj.

„Ne“, odpověděla jsem. „Nezná ji. Mává na každého.“

Díky tomu jsem začala přemýšlet o tom, jak nádherně čistá je láska mých malých (2 a 4 roky) dětí. Nemají z cizích lidí obavy, dokud jim je nevykreslíme jako děsivé a špatné lidi, kteří se jim snaží ublížit. Nevšimnou si, že má někdo jinou barvu kůže než oni. Nezajímá je, jak se lidé oblékají, jak vypadají, kam chodí do církve nebo kde bydlí. Pro mé malé děti je člověk člověkem – hodným úsměvu, zamávání, konverzace, a když je potřeba, tak i objetí.

V porovnání s tím jsou mé starší děti (7 a 10 let) k lidem o něco více skeptické. Všímají si toho, jak lidé vypadají. Všímají si toho, co dělají – jestli to, co dělají, je něco, co oni znají jako dobré nebo zlé. A čím dál tím více si všímají rozhodnutí a následků. Jejich reakce na lidi se od mých mladších dětí liší, protože jak dospívali, naučili jsme je být jinými.

Věřím, že se děti rodí s vrozenou schopností věřit a milovat. Ježíš Kristus nás v Novém zákoně učil, abychom si z dětí brali příklad.

„Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. “ (Matouš 18:3–4).

Když jsem přemítala o své touze vychovat dobré děti – děti, které jsou laskavé, děti, které nesoudí, děti, které milují lidi bez ohledu na to, jak vypadají, v co věří a co si zvolí – uvědomila jsem si, že nenávist je naučená. Láska je přirozená. Pokud své děti, co se týče lásky, nechci ‚zkazit‘, musím si z nich vzít příklad, a potom to začlenit do toho, jakým příkladem se snažím být ostatním. Zde jsou tři jednoduché, ale hluboké lekce, které mě mé děti naučily o lásce ke všem.

 

 

Jsme jedna velká rodina

Moje sedmiletá dcera je ta nejrozkošnější a nejlaskavější dívka jakou kdy potkáte. Je ten typ člověka, který se postaví za slabé a sedne si k dítěti, které sedí samo.

Zeptala jsem se jí, proč je důležité nabídnout pomocnou ruku a pomáhat druhým – zvláště těm, kteří jsou jiní – a ona prostě odpověděla, „Protože všichni žijeme na této zemi a jsme bratry a sestrami“.

A má pravdu. Všichni jsme Božími dětmi. Je to tak jednoduché. To nás činí jednou velkou, věčnou rodinou. A pokud jsme všichni bratři a sestry, ať už se známe osobně či ne, ať už souhlasíme s rozhodnutími ostatních či ne, jsou rodina a my bychom je měli milovat.

Víme, že láska je pro našeho Nebeského Otce důležitá, protože řekl, že první a největší přikázání je „Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22:37-39).

Jak řekla má dcera, bližní je v tomto případě kdokoli, kdo žije na této zemi. A jak mě mí nejmladší synové učí každý den, to znamená, že každá osoba je hodna úsměvu, pozdravu, konverzace, a když je potřeba, tak i užitečné služby a lásky.

Každý si zaslouží lásku

Srdcem a duší evangelia Ježíše Krista je láska – láska k Bohu a láska k lidstvu.

Mesiášovo poselství bylo poselstvím lásky a začlenění. Ježíš řekl, “Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.” (Jan 15:12).

Pokud opravdu milujeme stejně jako On, nikdo by se nikdy neměl cítit odstrčený, osamělý, nedoceněný nebo nemilovaný.

Jako Svatí posledních dnů, v naší upřímné snaze naučit je důležitosti správné volby, své děti nedopatřením naučíme volit si pouze Církev. Říkáme jim, aby si našli dobré přátele a pouze randili s lidmi se správnými zásadami. A ačkoli je to opravdu důležité, neznamená to, že by to mělo některé vztahy vylučovat.

Bůh „nikomu nestraní“ (Skutky 10:34). Toto prohlášení je jádrem evangelia, které hlásáme, a kterým bychom měli žít. Ježíšova učení a požehnání nejsou omezena na určité národnostní skupiny. Stejně jako Jeho láska.

 

Děti si přirozeně hrají s každým. My je učíme předsudkům a upřednostňování. Pokud jsme pravými následovníky Ježíše Krista, nedělali bychom to, protože „kdo nemiluje, nezná Boha – vždyť Bůh je láska.“ (1. list Janův 4:8).

Každý má jiná přesvědčení

Je celkem snadné milovat lidi, kteří jsou stejní jako my a milují nás. Ale přikázání milovat jeden druhého nepřišlo s podmínkou „milujte ty, kteří milují vás“.

Když jsem se svých dětí zeptala, jestli je těžké milovat ty, kteří nemají stejná přesvědčení jako my, má sedmiletá dcera se na mě zmateně podívala a řekla, „Ne, protože každý věří něčemu jinému. Nikdo nepřemýšlí stejně.“

Přemýšlela jsem o tom, co řekla. Každý z nás si v životě prošel určitými zkušenostmi, které z nás dělají jedinečné osobnosti. A i když náležíme ke stejnému vyznání, díky těmto zkušenostem si věci vykládáme rozdílně. Nikdo z nás nemá stoprocentně stejné přesvědčení.

Věřím, že právě proto byly reakce na změny v církevní příručce ohledně homosexuálních svazků i z řad nejsilnějších členů tak rozdílné.

V komentáři ke změnám, který byl po jejich oznámení zveřejněn na MormonNewsroom.org, autor píše, „Mnoho lidí má v dnešní době tendence mluvit o Ježíši Kristu, jako by jeho učení o lásce, bylo nějak v rozporu s jeho učením božích přikázání. Samozřejmě, že Spasitelova láska nebyla nikdy nikomu odepřena, což dokládají Jeho slova na kalvárii. Ale také prokazoval lásku učením čisté nauky a tím, že se nemilosrdně postavil hříchu a někdy učil lekcím, za které Ho lidé odmítali.“

 

Ocenila jsem toto vysvětlení. Bylo důležitou součástí toho, jak jsem se svými dětmi mluvila o tom, že si někdy nemůžeme osvojit rozhodnutí, která naši milovaní činí, ale nikdy by nás to nemělo odradit od přijmutí té osoby. Boží zákony jsou jasně dané a my se jim nemůžeme zpronevěřit. Ale vždy můžeme odpovědět laskavě, obzvláště pokud se snažíme lidi vidět Božíma očima.

Jak řekl Starší David B. Haight: „Bůh nás nemiluje, protože jsme rozkošní, máme příjemnou povahu nebo dobrý smysl pro humor nebo výjimečně ukážeme neobyčejnou laskavost. I přes to, kým jsme a co jsme učinili, na nás Bůh chce vylévat Svou lásku, protože pro něj jsou vzácní i nesympatičtí lidé.“

Bůh nás miluje, i když nejsme dokonalí. Takže bychom také měli milovat každého, nehledě na nedokonalosti, víru a rozhodnutí. Jak řekla moje dcera, každý máme jiná přesvědčení. Stejně je milujeme. Jak učil Ježíš – každý si zaslouží lásku. Jsme jedna velká rodina. A z vlastní zkušenosti vím, že i ti nejmenší z naší rodiny nás mohou naučit, co je opravdová láska.

---

Tento článek napsala Irinna Danielson ‎a původně byl publikován na lds.org pod názvem What My Kids Taught Me about Loving Anybody. Do češtiny přeložila Bety Vargová