Poté, co jsem skončil službu na misii na plný úvazek v anglickém Sheffieldu, jsem si řekl, že toto místo musím navštěvovat tak často, co to jen půjde, protože jsem měl moc rád lidi, kteří v něm bydleli. Nakonec to vyšlo tak, že jsem jezdil zpět co půl roku. Ale každý půlrok jsem si něčeho všiml. Vždy tam někdo, koho jsem znal, chyběl! Od doby, co jsem odjel, se tam vyměnili skoro všichni členové, až na pár nejvěrnějších, a vypozoroval jsem, proč tomu tak bylo. Opravdu, vytrvat do konce je nejtěžší a nejdůležitější součást evangelia Ježíše Krista.

Malé a prosté věci

Nejčastěji to bylo tím, že přestali dělat malé a prosté věci. Nejprve přestali číst písma. Ne nadarmo se říká, že písma mají sílu. Viděl jsem, že když lidé přestali číst písma, začali pochybovat o nauce, vytvářet své zásady a ospravedlňovat si své hříšné chování.

Pak se přestali modlit. Každý z nás potřebuje modlitbu, protože neustále máme ohledně něčeho otázky a ten, kdo ví všechno nejlépe, je Bůh, a tak by měl být primárním zdrojem, z kterého čerpáme. Nebeský Otec nás miluje, a proto chce s námi mluvit. Také jsem se během misie naučil jedno anglické přísloví: „Rodina, která se modlí spolu, drží spolu.“ Rodinná modlitba je velice důležitá. Když jsou děti malé, učí se díky ní, jak se mají modlit. Slyší, za co se modlí rodiče, a také díky ní ví, ke kterému zdroji se obrátit, když budou mít v životě otázky.

Nakonec, když přestali číst písma a modlit se, přestali také chodit na shromáždění. A začali se od Církve distancovat více a více.

Co ale můžeme dělat víc?

  • Dodržovat přikázání – Asi nejdůležitější je neustále se snažit dodržovat všechna přikázání, která nám Bůh dal. Přikázání jsou rady, které nám Bůh dal, protože nás má rád a chce, abychom se vyvarovali nebezpečí, která mohou přijít, pokud je nebudeme dodržovat.
  • Pracovat na rodinné historii a chrámové práci – Práce na rodinné historii a chrámové práci je velice důležitá. Nejenže díky ní můžeme pociťovat radost, ale také díky ní můžeme být spaseni. Pomáhá nám v tom, že se neustále snažíme být hodni vstupu do chrámu a také nemyslet jen sami na sebe, ale i na druhé. Na misii jsem viděl ohromnou sílu u rodin, ve kterých všichni jezdili do chrámu. Pokud je pro rodinu chrám priorita a jezdí tam spolu všichni, je tato rodina silná.
  • Neustále vyživovat svědectví – Jsme lidé a zapomínáme. Naše svědectví není výjimkou. Napište si své svědectví do deníku, snažte se myslet na duchovní zážitky, při kterých jste ho získali, to vám pomůže, abyste byli silní a když potřebujete duchovně posílit. Stále dělejte ony malé a prosté věci a dodržujte přikázání, dostaví se zaslíbení a další svědectví.
  • Překonávat těžkosti – Vždy budeme mít těžkosti a zkoušky. Nikdo tohoto není ušetřen. Lidé se nám například mohou smát, že jsme členové Církve, mohou nás neustále pokoušet, abychom s nimi pili alkohol, kouřili nebo dělali nemorálnosti, ale je důležité pamatovat na to, co řekl Alma svému synovi Koriantonovi v Almovi 41:10 – „Zlovolnost nikdy nebyla štěstím.“ Je zajímavé, že Satan nás pokouší vždy na věci, které nás učiní šťastnými jen dočasně, avšak toto štěstí nemůže být nikdy trvalé, tíží nás svědomí, jsme na tom zdravotně špatně a necítíme se dobře. Když překonáváme těžkosti a vytrváváme v nich, přináší nám to pokoj do duše a klid. Některé zkoušky víry mohou být těžší, například když se naše děti rozhodnou, že už nechtějí chodit do Církve. Důvod, proč se lidé rozhodnou přestat chodit do Církve, občas může být úplně absurdní. Na misii jedna žena už nechtěla chodit do Církve kvůli tomu, že tam jeden člen předsednictva odbočky párkrát žvýkal žvýkačku. Snažme se být pokorní a snažme se pochopit druhé, proč dělají věci, které dělají, a snažme se mezi sebou budovat lásku a přátelství.

Požehnání vytrvání do konce

Proč bychom ale měli toto všechno neustále dělat? Protože Bůh slibuje velká požehnání všem těm, kteří vytrvají do konce.

Jak již napovídá název, většina těchto požehnání přijde až po tomto životě a jsou pro nás nyní opravdu nepředstavitelná. Podle mě, kdybychom věděli, co nás čeká, každý z nás by se snažil dělat vše, co je v jeho silách, aby se k nim dostal. Avšak jedna z velkých zkoušek tohoto života je kráčet podle víry. Z některých zalíbených požehnání se ale můžeme těšit již nyní.

Pokud se neustále snažíme dělat toto vše, budeme ve větší míře pociťovat vedení Ducha Svatého, přilneme těsněji k Bohu, budeme mít větší pokoj a radost v životě. Budeme rozvíjet křesťanské vlastnosti, začneme se stávat podobnějšími Kristu a poté, až odejdeme z tohoto světa, získáme požehnání největší – až předstoupíme před Boha, abychom byli souzeni, budeme považováni za čisté, získáme věčný život, budeme se svými rodinami a získáme jako dědictví vše, co má Bůh!

 

Tento článek napsal Zdeněk Šindýlek.