Od hodně lidí jsem v životě slyšel že nevěří v Boha anebo mají pochybnosti ohledně toho, jestli Bůh žije, z důvodu, že nejsou žádné vědecké důkazy o tom, že skutečně existuje. Ale vylučuje se věda a náboženství? Jsou to dva protichůdné směry, anebo každý učí něčemu jinému? Nejprve se ale zamysleme nad tím, co obě tyto disciplíny obnáší.
Věda
Věda je poznávání skutečností. Pokud něco nevidím anebo to nemůžu změřit, tak to podle vědy neexistuje. Není divu, že podle vědy Bůh nemůže existovat, protože ho žádný vědec neviděl a ani o něm nezískal žádné vědecké informace. A celkově koncept Boha jako bytosti, která stvořila všechno kolem nás, je vědecky naprosto nepředstavitelný. Ale není to jen proto, že si to vědci nedokáží představit, protože sami neví, jak by bylo možné, aby to někdo z nich udělal?
Ale něco podobného se už v minulosti dělo. Ať už se jednalo o pohyb planet, objevení atomů, jejich částí, prozkoumávání vesmíru, skladby lidského těla, rostlin atd. vše prvním vědcům připadalo jako něco nemožného a nepředstavitelného. A toto je problém vědy, protože je něco nepředstavitelné, neexistuje to.
Náboženství
V náboženství je to ale jiné, je založené na víře. Bůh nikdy prorokům přesně nevysvětloval, jak stvořil zemi. Nikdy jim nedával matematické definice a nepopisoval chování atomů a molekul. To, jak byl svět stvořen, není pro náš věčný život podstatné. Bůh dal prorokům jednoduchý náčrt toho, jak věci fungují a jak byly stvořeny, protože i kdyby jim dal definice, tak by je se svým omezeným vzděláním asi těžko pochopili.
Bůh dal prorokům jednoduchý náčrt toho, jak věci fungují a jak byly stvořeny, protože i kdyby jim dal definice, tak by je se svým omezeným vzděláním asi těžko pochopili.
Důležité pro nás zde na zemi je, jak se budeme chovat. Tento život je čas, kdy se připravujeme na setkání s Bohem, je to doba zkoušky (viz Alma 42:4). Proto se náboženství zaměřuje na to, jak bychom měli žít. Učí nás, jak bychom se měli chovat vůči Bohu, druhým a sami sobě. Učí nás morálním zásadám – tomu, co je správné a co není. Učí nás, jak můžeme získat díky Ježíši Kristu odpuštění hříchů a pokoj v této neklidné době. Pomáhá nám poznat, jak můžeme s Bohem navázat vztah a jak se můžeme zlepšovat.
Vylučují se vzájemně?
Věda a náboženství se nevylučují. Nejsou to obory, které by šly proti sobě. Věda nás učí, jak věci fungují a jaké jsou, náboženství nám pomáhá poznat, proč jsme zde a jak bychom se měli chovat. Věda není špatná, stejně jako náboženství není špatné. Existuje spousta vědců, kteří jsou věřící. Ale jen proto, že věda něco nedokáže vysvětlit, to neznamená, že to neexistuje. Věda se snaží hledat složité odpovědi na důležité otázky, které se týkají našeho života. Odkud jsme přišli? Proč jsme zde? Existuje život po smrti? Jsme ve vesmíru sami?
Náboženství na všechny tyto otázky odpovědi zná. Nejsou obsáhlé a ani nijak složité, ale právě kvůli jejich jednoduchosti je lidé občas nepřijímají, protože v mnoha případech jediné, co od nás Bůh vyžaduje, je víra. A pak na jejím základě od nás požaduje, abychom něco dělali. Tím to však ale nekončí. Ze zkušeností vím, že vždy, když jsem jednal na základě víry, jsem od Boha dostal odpověď, že to, co jsem udělal bylo správné, a to ještě více posílilo mou víru v tom pokračovat. Takto člověk může získat o té věci svědectví a pak pouze z toho, že v něco věřil a jednal podle toho, může mít znalost, že je to pravda, protože mu to dal vědět Bůh.
Tento článek napsal Zdeněk Šindýlek.
