Zjistěte, proč členové Církve Ježíše Krista (často označovaní jako „mormoni“) nepijí kávu, jak vypadají jejich nedělní bohoslužby, co obnáší misie a proč je pro ně rodina na prvním místě. Přehledný průvodce, který vyvrací mýty a dává prostor skutečným faktům.

1. Úvod: Kdo jsou členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů?

Když se řekne „mormoni“, spousta lidí si představí například slavné muzikály, skupinu misionářů v bílých košilích nebo různé internetové vtípky. Pravý název tohoto společenství ale zní Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů a označení „mormoni“ se původně ujalo kvůli Knize Mormonově, která je jedním z jejich posvátných písem. Dnes se však samotní členové čím dál víc snaží používat plný název své církve, aby zdůraznili, že středem jejich víry je Ježíš Kristus – nikoli prorok Mormon, po němž je kniha pojmenována.

Tahle církev vznikla v první polovině 19. století v USA. Joseph Smith, kterého členové uznávají jako proroka a zakladatele, prohlásil, že Bůh a Ježíš Kristus k němu promlouvali a skrze něj obnovili na zemi Kristovo původní evangelium. Víra členů spočívá v tom, že kromě Bible existují ještě další posvátné texty (Kniha Mormonova, Nauka a smlouvy, Drahocenná perla), které popisují Boží působení a Kristovo učení i na americkém kontinentu.

V tomhle článku se zaměříme hlavně na to, jak žijí dnešní členové této církve, často zkráceně nazývané „LDS“ (z anglického The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints). Podíváme se na nejčastější otázky a mýty, které se kolem nich točí. Proč nepijí alkohol ani kávu? Jak vypadají jejich bohoslužby? Co je to misie a proč na ni tolik mladých členů chodí? A jak je to s jejich vztahem k ostatním křesťanským církvím?

2. Proč se vyhýbají alkoholu, cigaretám a dokonce i kávě?

Jedním z nejznámějších specifik členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je Slovo moudrosti – náboženský „zdravotní zákon“, který Joseph Smith zaznamenal v knize Nauka a smlouvy, konkrétně v oddíle 89. Toto přikázání radí vyhýbat se látkám, které mohou škodit tělu nebo způsobovat závislosti. Patří sem alkohol, tabák, ale i káva, silný černý nebo zelený čaj a další návykové látky.

  • Alkohol a tabák: Církev zdůrazňuje, že alkohol a tabák vedou k celé řadě zdravotních, psychických a sociálních problémů. Členové tak věří, že je lepší těmto věcem předcházet, než řešit následky.
  • Káva a čaj: U kávy a klasických čajů je to pro mnoho lidí možná méně pochopitelné, protože kofein je běžnou součástí naší kultury. Ve Slovu moudrosti ale jde hlavně o návykové vlastnosti a také o poslušnost Božímu přikázání. Někteří členové se vyhýbají i energetickým nápojům kvůli vysokému obsahu kofeinu.
  • Širší princip: Slovo moudrosti samozřejmě neřeší jen nápoje a látky – nabádá taky k tomu jíst zdravě, dopřávat si dostatek ovoce, zeleniny a pečovat o tělo tak, aby člověk byl svěží a mohl plně sloužit Bohu i ostatním lidem.

Pokud by se člen rozhodl, že si kávu přece jen dá, není to o tom, že by ho pak církev okamžitě „vyloučila“. Všechno je to především osobní zodpovědnost před Bohem a upřímná snaha následovat doporučení, která církevní učení přináší.

3. Jak vypadají nedělní bohoslužby aneb co je to „shromáždění svátosti“

Když člověk slyší „bohoslužba“, možná si představí kostel plný svící, varhany a kázání z kazatelny. V Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů to funguje maličko jinak, i když některé prvky jsou podobné.

3.1 Průběh hlavního shromáždění

  • Shromáždění svátosti: Hlavní část neděle trvá zhruba hodinu. Začne to obvykle úvodní písní (často je to tradiční křesťanská melodie s textem z církevního zpěvníku), potom modlitbou, po které přichází na řadu tzv. svátost (podobné jako přijímání v jiných církvích). Chléb a voda jsou symboly Kristova těla a krve, které má věřícím připomínat Kristovu oběť a křestní smlouvy.
  • Projevy (řeči): Místo jedné osoby, která by každý týden kázala, se v Církvi střídají běžní členové. Někdy je to starší pán, jindy maminka, příště třeba mladý student. Ti připraví krátké projevy na nějaké duchovní téma – třeba o víře, pokání, rodině nebo historii církve.
  • Hudba a modlitba na závěr: Po projevech se zpívá další píseň, proběhne modlitba a shromáždění končí.

3.2 Další hodiny a setkání

Před několika lety se neděle v Církvi trávila i tři hodiny za sebou. Dnes se to ve většině míst zkrátilo na dvouhodinový blok, který kromě hlavního shromáždění zahrnuje buď nedělní školu (studium písem ve skupinkách), nebo vyučování zvlášť pro sestry (Společnost Pomoci), kněžství (setkání pro muže) či mládež (třídy pro mladé muže a mladé ženy). Program může být upraven podle místních potřeb.

3.3 Atmosféra a rodinná pohoda

Bohoslužba je otevřená pro každého, i pro nečleny, kteří se prostě chtějí podívat. Kdekdo se možná vyděsí, že se tam musí elegantně obléknout nebo znát nějaké složité rituály, ale většinou jde jen o slušné a skromné oblečení. Na shromáždění chodí spousta rodin s dětmi, takže nebývá výjimkou, že v lavicích občas brebentí malí caparti. Není to atmosféra tichého kláštera, spíš takové rodinné společenství.

4. Proč někteří mladí odcházejí na misii?

Jedna z věcí, která církev nejvíc proslavila, je misionářská služba. Asi jste už potkali dvojici mladíků v obleku s jmenovkou „Starší (Elder) …“ nebo mladé ženy s jmenovkou „Sestra (Sister) …“. Proč to dělají?

  • Dobrovolná služba: Každý člen církve se může sám rozhodnout, jestli chce jít na misii. Pro mladé muže to standardně trvá dva roky, pro mladé ženy rok a půl.
  • Kde slouží: Misionáři mohou být vysláni takřka kamkoli na světě. Učí se cizí jazyk, žijí v nové zemi a každý den se snaží sdílet poselství o Ježíši Kristu, pomáhat lidem a přispívat v komunitních projektech.
  • Proč to dělají: Členové vidí v misii možnost naplnit Kristovo přikázání „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ (Marek 16:15). Zároveň je to pro ně obrovská životní zkušenost, kdy se naučí odolnosti, komunikaci, trpělivosti a větší sebedisciplíně.

Mnoha lidem se může zdát těžké nechat na dva roky studium, rodinu či práci. Ale pro spoustu misionářů je tahle doba formujícím zážitkem, který si nesou celý život.

5. Co je to rodinný domácí večer a proč je rodina tak důležitá?

Členové Církve neustále zdůrazňují, jak moc je rodina klíčová. Věří, že rodinné vazby mohou přetrvat i po smrti, když jsou rodinní příslušníci „zpečetěni“ ve chrámu. Proto je budování pevných a zdravých rodin velkou prioritou.

5.1 Rodinný domácí večer (Family Home Evening)

Každé pondělí večer se rodiny scházejí, aby si společně pomodlily, zazpívaly církevní píseň, probraly nějakou duchovní myšlenku a pak si užily nějakou zábavnou aktivitu – třeba deskovky, společné vaření, filmy nebo výlet. Jde vlastně o čas vyhrazený rodině, aby si všichni sedli a věnovali se jeden druhému v dobré pohodě, bez tlaků okolního světa.

5.2 Další rodinné zásady

  • Rodinná modlitba: Doporučuje se, aby se rodina modlila společně každé ráno a večer.
  • Rodinné studium písem: Členové se snaží každý den aspoň chvilku číst Bibli, Knihu Mormonovu či jiná písma, a to společně jako rodina nebo jednotlivě.
  • Rada rodiny: Občas si všichni sednou a řeší spolu třeba rozpočet, plány na dovolenou, výchovu dětí nebo jiné důležité věci. Jde o to, aby každý mohl vyjádřit svůj názor a aby společně hledali řešení.

Celkově je silné rodinné zázemí pro členy obrovskou oporou v dnešní uspěchané době. Děti se tím učí hodnotám, jako je láska, úcta a služba druhým.

6. Jsou vlastně členové Církve Ježíše Krista křesťané?

Někdy lidé říkají: „No, mormoni nejsou křesťané, oni mají tu Knihu Mormonovu a věří v jiného Boha.“ To ale není pravda. Jádrem víry je Ježíš Kristus – Syn Boží, Spasitel světa a jediná cesta ke spasení. Členové studují Bibli (Starý i Nový zákon) a považují ji za slovo Boží. Kromě ní uznávají i další písma, ale ta nevnímají jako náhradu, spíš jako doplnění a rozšíření poznání o Kristově díle.

6.1 Vztahy s jinými církvemi

Církev Ježíše Krista se účastní řady charitativních projektů a humanitární pomoci po celém světě. Mnohdy spolupracuje se zástupci jiných křesťanských denominací, nebo i jiných náboženství. Přestože se některé nauky liší (třeba pojetí Božství, další písma či prorocká posloupnost), snaha o společnou službu bližním je jim blízká.

6.2 Polygamie a další mýty

V historii (19. století) Církev krátce praktikovala polygamii, ale dnes už se na to dívají jako na dávno zrušenou praxi (oficiálně v roce 1890). Současní členové jsou přísně monogamní a církev polygamii odmítá. Skupiny, které dnes polygamii stále praktikují a označují se za „mormony“, nejsou součástí Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

7. „Proč nepijete kávu, ale kolu klidně?“

Jedna z nejčastějších otázek bývá: „Když je to kvůli kofeinu, proč tedy někteří členové pijí třeba Coca-Colu?“ Odpověď není zcela černobílá. Oficiální stanovisko církve ohledně coly jako takové není. Spíš jde o to, že se ve Slovu moudrosti mluví konkrétně o kávě a silném čaji. Kofein není výslovně zakázaný, ale přemíra jakéhokoli povzbuzováku je z hlediska zásad zdrženlivosti sporná. Proto se někteří členové coly raději taky vzdávají a jiní ji pijí, ale s mírou.

8. Jak je to s křtem v Církvi Ježíše Krista?

Křest je v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů velmi důležitý obřad. Probíhá úplným ponořením do vody a člověk ho podstupuje ve chvíli, kdy se vědomě rozhodne následovat Krista a dodržovat Jeho přikázání. Pro děti je obvyklý věk křtu osm let – věří se, že v té době už jsou schopny chápat rozdíl mezi dobrým a špatným jednáním.

Po křtu přichází biřmování (neboli udělení daru Ducha Svatého), které se provádí vzkládáním rukou. Tohle je pro členy naprosto zásadní, protože věří, že právě Duch Svatý je tím osobním průvodcem, který jim pomáhá rozlišovat dobro a zlo a nacházet pravdu.

9. Co se děje v chrámech a proč tam nemůže každý?

Kromě klasických kaplí, kde se konají nedělní bohoslužby, má Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů i chrámy. Ty jsou považovány za Dům Páně – místo mimořádné posvátnosti, kam mohou vstoupit jen ti členové, kteří se duchovně připravili a žijí v souladu se zásadami církve. Chrám slouží především k obřadům, jako je:

  • Věčné manželství (pečetění): Věří se, že manželství uzavřené v chrámu může trvat na věky, i za hranicemi smrti.
  • Obdarování: Posvátné obřady, které mají člověka připravit na vyšší duchovní úroveň a přiblížit ho k Bohu.
  • Křty za zemřelé: Členové věří, že lidé, kteří neměli šanci poznat evangelium během svého života, mají možnost přijmout křest i po smrti skrze zástupné obřady.

Nečlenům to může připadat tajemné či exkluzivní, ale důvodem je posvátnost těchto obřadů. Když se někde staví nový chrám, většinou se před jeho zasvěcením dělají dny otevřených dveří, kdy může přijít úplně každý a podívat se dovnitř. Ale jakmile je chrám zasvěcen, slouží už čistě duchovním účelům.

10. Krátké FAQ: Co lidi nejvíc zajímá?

10.1 „Musíte odvádět povinný desátek?“

Ano, členové jsou vyzýváni, aby desetinu svého příjmu darovali církvi. Peníze se používají na stavbu a údržbu budov, chrámů, na misie a další církevní aktivity. Není to ale daň ve smyslu, že by se člověku strhla automaticky z účtu. Jde o dobrovolné rozhodnutí a vyjádření víry, že všechno, co máme, je vlastně darem od Boha.

10.2 „Mají ženy v církvi rovnoprávné postavení, když nemohou mít kněžství?“

V církvi platí, že kněžství mají muži. To ale neznamená, že by ženy byly na vedlejší koleji. Vést modlitbu, kázat v shromáždění, řídit různé organizace – to všechno ženy můžou a dělají. Mají vlastní organizaci zvanou Společnost Pomoci, která je pravděpodobně jednou z největších ženských organizací na světě. Ženy se v církvi zapojují do vedení dětí a mládeže, působí v charitě a jejich názory jsou plně respektovány. Samotné udělování kněžství je však považováno za roli svěřenou mužům, zatímco ženy mají zase jiné důležité odpovědnosti.

10.3 „Jak je to s rozvodem?“

Stejně jako v jiných církvích se rozvod nepovažuje za ideální řešení, ale děje se, pokud není zbytí. Manželství „na věčnost“ uzavřené v chrámu může být v určitých případech rozvázáno, ale je to poměrně vážná záležitost, kterou musí schválit církevní vedení. Přesto nikdo není navěky „vyobcován“ kvůli rozvodu – církev si uvědomuje, že život přináší těžké situace.

10.4 „Jak moc se zapojujete do politiky?“

Církev jako instituce nepodporuje žádné konkrétní politické strany ani kandidáty. Naopak povzbuzuje členy, aby byli aktivními a zodpovědnými občany, volili a přispívali ke zlepšení společnosti. Ale jestli je člověk členem pravicové, levicové nebo jiné strany, je čistě na jeho rozhodnutí. Někdy církev zaujímá postoj k morálním a společenským otázkám (např. ochrana rodiny), ale nezve členy ke „kolektivnímu hlasování“ pro určitou partaj.

11. Tipy pro ty, kdo se chtějí dozvědět víc

  • Oficiální web: churchofjesuschrist.org – zde najdete online verzi Bible, Knihy Mormonovy a dalších posvátných textů.
  • Lokátor sborů: Na stejném webu si můžete vyhledat nejbližší sbor (místní kongregaci) a klidně se přijít podívat na nedělní shromáždění.
  • Misionáři: Pokud máte otázky, můžete vyplnit formulář na webu a misionáři vás kontaktují. Nečekejte žádný nátlak – obvykle to bývá spíš přátelský rozhovor, kde se můžete na cokoli zeptat.
  • Sekce Kniha Mormonova: Pokud vás zajímá, o čem vlastně Kniha Mormonova je, stojí za to začít prvními kapitolami a udělat si vlastní názor.

12. Shrnutí a závěrečné slovo

Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsou křesťané se specifickými naukami a zvyky. Věří v obnovení původního Kristova evangelia skrze Josepha Smitha a kromě Bible uznávají i Knihu Mormonovu a další posvátná písma. Díky misionářům se jejich víra rozšířila do celého světa. Dnes je církev známá třeba tím, že dodržuje zdravotní zásady (nepije alkohol, kávu), klade velký důraz na rodinu (rodinný domácí večer, dlouhodobé budování pevných rodinných vztahů) a také provozuje humanitární a charitativní projekty po celém světě.

Být součástí této církve znamená žít aktivní křesťanskou víru, dodržovat určité standardy (například zmíněné Slovo moudrosti nebo morální čistotu) a mít i silné společenství s ostatními členy. Často se zapojují do různých dobrovolných aktivit, protože církev nemá placené duchovní – každý přispívá svým dílem.

Pokud vás tahle víra zaujala, nejlepší způsob, jak ji pochopit, je zkrátka přijít se podívat na nějaké setkání, promluvit si s misionáři nebo si Knihu Mormonovu sami přelouskat. Třeba vás překvapí, že mnoho předsudků a mýtů se ve světle reálné zkušenosti úplně rozplyne.