Tento článek napsal president Russell M. Nelson pro časopis Time a přeložila ho do češtiny viraplus.cz

Žít 101 let je výsada, kterou jsem nikdy nečekal. Vyrostl jsem během Velké hospodářské krize, kdy se svět vzpamatovával z první světové války. Za víc než jedno století jsem byl svědkem neobyčejných průlomů v medicíně a komunikaci – od telegrafu po Instagram – a viděl jsem války i mír. Svět se dramaticky změnil. Přesto jsem se naučil, že některé pravdy se nemění. Tyto trvalé pravdy nás kotví v bouřlivých časech.

Jako srdeční chirurg po čtyři desetiletí a apoštol Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů po další čtyři jsem strávil svůj život studiem jak fyzického, tak i duchovního srdce. V počátcích mé kariéry, během pionýrských dnů operací otevřeného srdce, se všeobecně věřilo, že by se srdce nemělo nikdy dotknout, neboť by se zastavilo. Tato víra se ukázala jako mylná. Ve výzkumné laboratoři jsme s kolegy zjistili, že když se se srdcem zachází podle přírodních zákonů, lze ho zastavit, opravit a oživit. Pečlivým vyvážením sodíku a draslíku v krvi jsme dokázali srdce pozastavit na dostatečně dlouhou dobu k jeho nápravě – a poté sledovat, jak se vrátí k životu, když je tato rovnováha obnovena. Stále si pamatuji, jak se mě jeden profesor o mnoho let později zeptal: „Ale co když to nebude fungovat?“ Má odpověď byla prostá: Vždycky to funguje. To je jeden z příkladů – navzdory dlouholetým přesvědčením – neodvolatelné pravdy.

Později, jakožto náboženský vedoucí, jsem došel k pochopení, že i lidský duch vzkvétá, když je živen božskou pravdou. U příležitosti mých 101. narozenin si přeji sdílet dvě takové pravdy – lekce, které, jak věřím, přispívají k trvalému štěstí a pokoji.

Zaprvé: Každý z nás má vrozenou hodnotu a důstojnost. Věřím, že jsme všichni děti milujícího Nebeského Otce. Ale bez ohledu na vaše náboženství nebo duchovní přesvědčení je uznání základní pravdy, která se za tímto přesvědčením skrývá – že si všichni zasloužíme důstojnost – osvobozující. Přináší emocionální, duševní a duchovní rovnováhu. A čím více ji přijmete, tím více se sníží vaše úzkost a strach z budoucnosti.

Život může být děsivý a viděl jsem mnohé – zvláště mladé lidi – jak se potýkají s úzkostí, zda někam patří, nebo zda mají nějakou hodnotu. Ale srdce, které ví, že je milované a zůstává soustředěné na svůj účel, bije se stálostí, sebedůvěrou a nadějí bez ohledu na to, co se v životě děje – nebo neděje.

Zadruhé: Milujte svého bližního a jednejte s ním se soucitem a úctou. Století zkušeností mě s jistotou naučilo toto: hněv nikdy nepřesvědčí, nepřátelství nikdy neuzdraví a spory nikdy nevedou k trvalým řešením. Příliš mnoho dnešních veřejných diskusí, zvláště online, podporuje nepřátelství namísto empatie.

Představte si, jak odlišný by mohl být náš svět, kdyby nás bylo více mírotvorců – těch, kteří budují mosty porozumění, spíše než zdi předsudků – zvláště s těmi, kteří mohou vidět svět jinak než my. Viděl jsem, jak hořké neshody polevily, když se sousedé rozhodli jeden druhému naslouchat s úctou, a ne s podezřívavostí. Dokonce i malé skutky – jako navázání kontaktu napříč náboženstvím, kulturou nebo politikou – mohou otevřít dveře k uzdravení. Existuje moc v tom, když druhým prokážeme lidskou důstojnost, kterou si zaslouží všechny Boží děti.

Tato práce začíná doma. V době, kdy se na celém světě zvyšuje osamělost a izolace, zůstávají rodiny – i když nikdy nejsou dokonalé – jedním z nejsilnějších zdrojů stability a smyslu života. Má vlastní zkušenost mě naučila, že věrnost, odpuštění a oddanost v rodinách přináší hluboký, trvalý pokoj. Silné rodiny nám pomáhají šířit laskavost navenek a posilují také komunity a společnosti.

Po více než století života a desetiletích studia jak lidského těla, tak i lidské duše, jsem zjistil, že toto je pravda: jsme nejšťastnější, když si pamatujeme naši božskou hodnotu a projevujeme toto uznání druhým – počínaje našimi vlastními rodinami.

Má víra mě učí, že před více než dvěma tisíciletími kázal Ježíš Kristus tytéž zákony štěstí: milovat Boha a milovat svého bližního. Po 101 letech mohu říct, že se nejedná o abstraktní teologické myšlenky – je to praktická moudrost. Právě ty mě udržely při ztrátě i triumfu, nejistotě, pokoji, válce a uzdravení. Pokud přijmeme tyto věčné pravdy – ctíme svou vlastní hodnotu, jednáme s druhými s důstojností a pěstujeme své rodiny – naše životy i náš svět budou stálejší a radostnější.

To je mé narozeninové přání pro nás všechny.