4 způsoby výchovy, které uplatňuje Nebeský Otec

Všichni toužíme dávat i přijímat lásku: vřelost, starostlivost, důvěrnost, sdílení. Novodobá představa lásky je plná zlatého světla a hřejivého pocitu. Ale Nebeský Otec se nespokojí s povrchními emocemi. Žádá něco solidnějšího, takže nám dává rodiny, ve kterých se máme posunout od pouhého sentimentu k opravdové lásce – lásce, kterou se nežije jen ve dny, kdy je rodinný život rozkošný a uspokojující, ale také ve dny, kdy je frustrující a těžký.

Rodiny sdílejí omezené prostředky – od jablečného koláče, přes čas v koupelně, po rozpočet na oblečení. Po tolika letech strávených pohromadě jsou členové rodiny často přecitlivělí na nedostatky a vzory chování ostatních členů. („Proč si nevzpomeneš na úkoly?“ „Proč nedokážeš dát špinavé ponožky do koše na prádlo?“) A členové rodiny také většinou nejlépe vidí největší slabiny a nejhorší pokoření toho druhého. Jaké lepší cvičiště lásky bychom tedy mohli mít než rodinný život?

Více než pocity a slova

V rodinách se naučíme, že láska je více než jen pocit. Rodičovská láska je závazek vždy jednat v nejlepším zájmu dítěte – i když to pro nás není pohodlné. A naučíme se, že láska je mnohem víc než jen říkat ‚Miluji Tě’. Slova nebudou přesvědčivá, pokud naše činy budou říkat něco jiného. V rodinách se naučíme, že rodičovství je práce, při které máme být posly (z masa a kostí) Boží lásky v životech našich dětí.

Jak se můžeme posunout od pocitů a slov a udělat pro naše děti z lásky hmatatelnou realitu? Tady přichází na řadu výchova. Nejlepší definice výchovy je chování, které dítěti pomáhá se cítit podporované a oceňované – dokonce opatrované.

 

Co se o výchově můžeme naučit od Nebeského Otce? Když studujeme Jeho jednání s Jeho dětmi, můžeme si povšimnout čtyř vzorů, které nám mohou pomoci naučit se vychovávat stejně, jako to dělá On.

Lekce jedna — Udělejte si čas

První příklad lásky, který se od Otce můžeme naučit, by mohl být – udělat si na naše děti čas. To se pro věčnou bytost může zdát docela jednoduché, ale pro smrtelníky svázané časem je to těžké. Ve skutečnosti je to promyšlený test naší oddanosti.

Výchova dětí je úžasně nepříhodná. Děti často vyžadují naši pozornost v době, kdy máme jiné plány nebo důležité povinnosti. Přesto vede cesta k věčné radosti přímo přes obětování našeho času a příhodnosti, abychom požehnali ty maličké bytosti v našich životech. „Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.“ (Matouš 25:40).

Pamatuji si, když mě můj syn Andy jednoho večera zastavil, právě když jsem odcházel na církevní schůzku. Řekl mi, že ho celý den bolela noha. Myslel si, že by to mohlo být vážné. Obavy se mu zračily ve tváři. Chtěl, abych mu pomohl a já chtěl být dobrým otcem. Ale byl jsem v pasti. Musel jsem odejít na schůzku.

Měl jsem nutkání jeho bolest bagatelizovat slovy: „To se spraví. Nejspíš je to tím, že rosteš. Budeš v pořádku.“ Dokonce jsem uvažoval o zavržení jeho obav: „Andy, nestěžuj si pořád. Vzali jsme tě k lékaři, když tě bolel hrudník a nic to nebylo.“ Ale věděl jsem, že tento přístup nepomůže. V zoufalství jsem řekl: „Andy, odcházím na schůzku. Nebude trvat dlouho. Můžu tě vyzvednout, až skončí? Dáme si zákusek a promluvíme si o tom. Bude to tak dobré?“ Ochotně souhlasil.

Po schůzce jsem jel domů vyzvednout Andyho a vzal jsem ho do restaurace. Dali jsme si zákusek a hráli piškvorky na papírovém prostírání. Popovídali jsme si. A jeho noha přestalabolet. Neříkám, že ta bolest byla vymyšlená. Říkám, že mnoho životních bolestí přejde bez krize, když se cítíme milovaní. A naše děti se cítí milované, když si na ně uděláme čas.

Lekce dva — Síla naslouchání

Druhý příklad Otcovy lásky je v naslouchání. Nepřipravuje si svoji odpověď, zatímco mluvíme. Nenapadá naši logiku nebo fakta případu. Jen poslouchá. A trpělivě čeká, něž to, ze sebe všechno dostaneme. Dává nám Svoji plnou pozornost. Naslouchání je obrovským darem lásky. A když přidáme něžné pochopení, ten dar se stává nebeským.

Vzpomínám si na chlapce, který přišel domů ze školy rozmrzelý a naštvaný. Když se ho matka zeptala,ěě co se stalo, odvětil, že ‘nic’. (Jako rodiče možná máme touhu protestovat „Myslíš si, že jsi měl špatný den! Já ti ukážu!“ To není naslouchání. Není to efektivní způsob jak sdílet soucit.) Matka to zkusila znovu později. „Zdáš se mi rozrušený, Synu.“ Syn se zamračil, a potom vybuchl, „Dnes na mě cestou do školy řidič autobusu křičel, obviňoval mě z věcí, které jsem neudělal a nadával mi.“

Jak byste vy reagovali, kdyby to byl váš syn? Rodiče většinou mají jednu ze dvou reakcí. Viní řidiče autobusu („Nikdo se nebude takto chovat k mému synovi!“) nebo dítě („Proč se pořád dostáváš do problémů? Už z toho šílím!“). V obou případech se rodič hned soustředí na svou reakci na to, co dítě řeklo. V obou případech rodiče zhodnotí situaci a rozhodnou kdo je na vině. Ani jedna z těchto reakcí však nepomůže dítěti, protože ani jedna mu nepomůže se cítit vyslyšeno a pochopeno.

Syn právě vyjádřil svůj hněv a bolest z ponížení. Potřebuje uzdravující soucit. „Oj, Synu. To muselo být nepříjemné, být ponížen před přáteli. Asi ti bylo trapně a byl jsi rozzuřený.“ Ochota „truchliti s těmi, kteří truchlí; ano, a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí“ je způsob, jak „státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“ (Mosiáš 18:9). Otec utěšuje. A žádá nás, abychom dělali to samé pro Jeho obtěžkané děti.

Někteří rodiče se bojí, že takové pochopení by mohlo podporovat synovo chování. „Co když opravdu v autobuse dělal potíže? Musí být za své chování zodpovědný!“ Zodpovědnost je pravdivá zásada, ale stejně tak i soucit. Existuje způsob jak tyto dva principy spojit.

Nejdříve nasloucháme, chápeme a truchlíme s ním. To dává jasnou zprávu: „Záleží mi na tvých pocitech. Chci tomu porozumět. Jsi pro mne důležitý.“ Když je tato zpráva pochopena, když se chlapec uklidnil, citlivý rodič může říct, „Synu, to byla tvrdá zkušenost. Napadá tě, co můžeš udělat, aby se to už neopakovalo?“ Možná si potřebuje v autobuse sednout k jiným přátelům. Možná se musí vyhnout určitému chování, které rozčiluje řidiče. Možná si s řidičem musí promluvit o očekáváních, při jízdě autobusem. Chlapec pravděpodobně může přijít s moudrými a rozumnými nápady, jak se příště vyhnout potížím. Ale než může přemýšlet o řešení, musí se vyléčit. A moudrý rodič léčí nasloucháním a pochopením.

Lekce tři — Přizpůsobení poselství

Třetí způsob, kterým nám Otec projevuje lásku, je přizpůsobením poselství naší jedinečné nátuře. Ke každému z nás mluví naším jazykem.

Scott je opravdový Svatý posledních dnů, který ve svém životě hledá pokoj a pochopení. Otec mu dává pokoj i pochopení. Nancy hledá příležitosti sloužit druhým. Otec jí dává milované přátele, kteří ji potřebují. Wally hledá radost. A pořád ji nalézá. „Každý je slyšel mluvit svou vlastní řečí“ (Skutky 2:6). Nefi si všiml, že Bůh „promlouvá k lidem jazykem jejich tak, aby porozuměli“ (2. Nefi 31:3).

Na tomto světě může být prokazování lásky často rozděleno na tři metody: slova, prokazování, doteky. Slova: Pro jisté lidi je kriticky důležité slyšet slova „Miluji Tě.“

Prokazování: Jiní lidé se cítí nejvíce milovaní, když pro ně někdo něco udělá – službu nebo do vztahu s nimi investuje. Doteky: Jsou tu lidé, kteří se rádi mazlí, drží za ruce a jsou blízko. Většina z nás (a našich dětí) chce nějakou kombinaci těchto tří metod.

Jak můžeme navrhnout metody, které našim dětem efektivněji předají naši lásku? Můžeme se jich zeptat, jaké věci jim pomáhají se cítit milovaní. Také si můžeme všimnout věcí, které se zdají nejefektivnější. Většinou je pro každé dítě jazyk jiný.

Uzpůsobení poselství nás neuvolňuje z investování významného času do našich dětí. Děláme obojí. Investujeme do nich čas, ale děláme to chytře – tak jak to naše děti upřednostňují. Andy si cenil společných projížděk na horských kolech. Pro Emily bylo důležité, abychom se zajímaly o její výtvarné projekty. Sára měla ráda společné procházky. Každé dítě vyžaduje, abychom s ním trávili čas unikátním a jemu vlastním způsobem. Abychom naše děti lépe vychovávali, měli bychom následovat Otcův příklad upravování poselství lásky na míru každému našemu dítěti.

Lekce čtyři — Poskytování prostoru pro růst a učení

Za čtvrté, díky lásce, kterou k nám Otec chová, se nesoustředí na naše chyby. Když Mojžíš odmítal věřit, že jeho ústa mohou být Otcem naplněna, Otec nespílal ani to s Mojžíšem nevzdal. Dal mu Arona. I poté co byl Petr tak hanebně nerozhodný, Otec ho přitáhnul zpět, aby vedl starověkou Církev.

Pokud máme být jako rodiče účinní, musí udělat prostor pro růst a poznávání našich dětí. Potřebují, abychom přes jejich neohrabané snahy viděli jejich upřímné úsilí.

Někteří rodiče se bojí, aby své děti přílišnou podporou, povzbuzováním a láskou nerozmazlili. Ale láska není benevolence a domnívám se, že nikdo nikdy nebyl rozmazlen nadbytkem lásky. Můžeme je učit, vést a hnát k zodpovědnosti zatímco je ujišťujeme, že jsou hluboce milovány a oceňovány.

Jsou časy, kdy je obzvlášť těžké být láskyplný. S Nancy jsme dostali hodnotnou lekci lásky s jedním z našich dospívajících pěstounských dětí. Pravidelně se s námi hádala a často nám lhala. Opakovaně jsme kvůli ní byli podráždění, pročež bylo velice těžké reagovat tak, abychom byli nápomocní. Ale naučili jsme se, že i když jsme byli podráždění, mohli jsme se sami sebe zeptat, „Co bychom udělali, KDYBYCHOM ji opravdu milovali?“. Naučili jsme se jednat zdvořile a se zájmem, i když jsme se necítili láskyplně. Navzdory jejímu provokativnímu chování nám to pomohlo s ní jednat laskavěji a moudřeji.

Až vaše dítě příště udělá chybu nebo se bude chovat provokativně, můžete zvážit, „Jak bych se zachoval/a, kdybych to dítě v tento moment skutečně miloval/a?“ Vidět skrze chyby do upřímného srdce vašeho dítěte vám pomůže ho učit a opravovat způsobem, díky kterému si vaše dítě bude vědomo vaší lásky a vašeho vedení.

Vyšší láska

Udělat si čas, naslouchat, přizpůsobovat poselství a nesoustředit se na chyby jsou životně důležité cesty ke správné výchově dětí. Ale nakonec je tu vyšší způsob lásky. Říká se mu služba, čistá láska Kristova. Je to nebeský dar.

Jeho přikázání zní, „Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.“ (Jan 13:34). Máme doslova milovat tak, jak miluje On. Ale třeba není služba pro pouhé smrtelníky nenabádané Nebem možná. Konec konců to je přece božská láska. A pouze když jsme naplněni Kristem, milujeme tak jako On.

Rodina je skvělým cvičištěm. V rodině se můžeme naučit základům lásky a výchovy, ale když jsou naše laskavost a trpělivost nataženy za naše malé hranice, musíme žádat o nebeskou pomoc. Mimo jiné nás rodinný život může naučit naší neustálé potřebě Božího příkladu, zásad a umožňující moci.

Přemítání a aplikace

Vezměte v úvahu každé ze svých dětí. Jakému projevu lásky dává každé z nich přednost? Jakým způsobem s vámi každé z nich rádo tráví čas? Jak můžete lépe uzpůsobit projevování lásky každému ze svých dětí? Udělejte si plán a zkuste to. Uzpůsobte ho podle potřeby – vy se budete učit a vaše děti měnit.

Tento článek napsal Wallace Goddard a původně byl publikován na ldsmag.com a přeložila jej Alžběta Vargová.