Co je to Kniha Mormonova? Její původ a historie

Kniha Mormonova je pro členy Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů i další odnože mormonismu posvátným záznamem. Je dalším svědectvím o Ježíši Kristu a dokladem o předkolumbovské americké civilizaci. Víte, jak tato kniha vznikala? Kdo ji sepsal a sestavil? Jak byla nalezena a přeložena z dávného jazyka? A proč to není jen důmyslný podvrh? Pokud se chcete dozvědět něco nového a rozšířit si své duchovní znalosti v historickém kontextu, je tento článek pro Vás.

Kdo byl Mormon?

Kniha Mormonova (dříve do češtiny chybně přeložena jako Kniha Mormon) je primárně náboženský, ale také trochu historický dokument. Popisuje přesun lidí, které Bůh vyvolil, do zaslíbené země na americký kontinent a následný vývoj nově vzniklých civilizací.

Podobně jako Bible je složena z dílčích částí – spisů, pocházejících od různých autorů. Ty vznikaly v průběhu několika tisíce let na Blízkém východě a na americkém kontinentu. Finální podobu záznamů sestavili poslední nefitští (vysvětleno níže) proroci-dějepisci Mormon a jeho syn Moroni kolem roku 400 n.l.. Tito dva muži byli současníky Augustina Aurelia nebo hunského dobyvatele Attily. Sloučili a výrazně zkrátili informace vyryté na mosazných deskách, které se po generace předávaly mezi vybranými zapisovateli. Následně museli, kvůli téměř úplnému vyhlazení nefitského národa, který desky ochraňoval, záznamy ukrýt.

Výsledný text vyrytý na zlatých deskách přečkal více než půldruhé tisíciletí pod zemí v kamenné schránce blízko města Manchester v dnešním státě New York ve Spojených státech. Zde záznam v roce 1823 poprvé vykopal Joseph Smith /1805-1844/, v té době osmnáctiletý mladý muž. Jejich přesnou lokaci mu podle jeho svědectví ukázal Moroni – ten stejný, který desky ukryl – když se mu zjevil jako anděl.

 

Překlad Knihy Mormonovy

Joseph si desky vzal domů na základě povolení od anděla až o 4 roky později – na konci září roku 1827. I přes velkou snahu některých lidí ukrást mu desky, dokázal záznam ochránit po celou dobu, co ho měl.

Starodávné písmo záznamů je nejčastěji označováno jako egyptština pozměněného nebo démotického typu. Metoda, kterou použili starodávní zapisovatelé by se dala označit za příbuznou k některým archeologickým nálezům z Blízkého východu. Například Papyrus Amherst 63, což je zlomek starodávného svitku s úryvkem tří žalmů, je pozoruhodný tím, že písaři tohoto textu použili egyptské démotické písmo k psaní v aramejském jazyce (semitský jazyk úzce související s hebrejštinou).

Papyrus Amherst 63 byl na konci 19. století objeven na ostrově Elephantine v jižním Egyptě. Podobně zřejmě nefitští dějepisci použili démotické znaky, aby ušetřili omezené místo na deskách, ačkoli se standardně nepoužívaly k zachycení mluvené formy jejich jazyka. Tento typ písma se vyznačuje svou jednoduchostí, celé fráze se dají vyjádřit jedním znakem. Za téměř tisíc let izolace muselo nutně dojít k obrovské změně v jazyku i znacích, je tedy pravděpodobné, že rukopis Knihy Mormonovy představoval ve světě naprostý unikát.

Naplno se Joseph pustil do překládání textu na jaře roku 1828, kdy se přestěhoval k rodičům své ženy Emmy /1804-1879/ do vesnice Harmony v Pensylvánii. Zde přeložil 116 stran knihy Lehiovi, které ale v dnešní Knize Mormonově chybí, protože jeho přítel a zapisovatel Martin Harris /1783-1875/ rukopis ztratil, nebo mu byl ukraden. Joseph znovu začal překládat až v roce 1829, kdy během tří měsíců mezi dubnem a červnem nadiktoval anglické znění knihy. Ztracenou část už znovu nepřekládal, místo toho použil jinou část záznamů, kde Lehiův syn Nefi popisoval stejné období.

Ve funkci zapisovatele mu pomáhalo několik lidí, nejčastěji jeho žena Emma a jeho přítel Oliver Cowdery /1806-1850/, mladý učitel, který se Josephovi sám k práci nabídl. Řekl, že za ním přišel na základě Božího zjevení. Dochovaná část originálního rukopisu je dnes v archivu v Salt Lake City.

Joseph samozřejmě jako nevzdělaný člověk z amerického venkova neměl žádnou znalost starověkých blízkovýchodních jazyků. Překlad mu byl umožněn za pomoci tzv. videckých kamenů. Společně se zlatými deskami Joseph našel také dvojici čirých kamenů, spojených tak, že připomínaly brýle. K překládání používal také jiný videcký kámen, který několik let předtím sám objevil.

Tyto předměty jsou souhrnně označovány jako Urim a Thumim, což odkazuje na to, že fungovaly na stejném principu jako Urim a Thumim, o nichž se píše ve Starém zákoně (Ex. 28, Num. 27, 1. Sam. 28 a na dalších místech) a stejně tak byly předávány mezi generacemi jako předměty sloužící ke komunikaci s Bohem.

Podle svědectví překládal Joseph nejčastěji tak, že položil kameny do klobouku, kam ponořil hlavu, aby mu světlo nebránilo v přečtení textu, který se na kamenech objevoval. Desky měl při tom položené na stole před sebou, zabalené v kusu látky. Vedle něho seděl zapisovatel, který diktovaný text zaznamenával.

Zlaté desky si anděl od Josepha Smitha vzal zpět, ale ještě předtím mu bylo umožněno ukázat záznamy třem a později osmi dalším svědkům. Ačkoliv někteří z nich později z Církve odešli, svoje svědectví nikdy nepopřeli.

Historické civilizace na americkém kontinentu

Většina historiků dnešní doby zastává názor, že obyvatelé předkolumbovské Ameriky byly potomky migrantů z Asie, kteří přešli suchou nohou přes tzv. Beringii – pás země, který kdysi existoval na místě dnešního Beringova průlivu. Ač by se mohl zdát opak, Kniha Mormonova tuto teorii nepopírá. Netvrdí, že v době příjezdu Lehiho a jeho rodiny byla Amerika pustou zemí bez obyvatel. A nepopírá příchod dalších, možná zcela neznámých skupin. Naopak, jedna z částí knihy Mormonovy – kniha Eter, dokládá písemný záznam mnohem starší civilizace, taktéž založené lidmi, kteří odešli z Blízkého východu.

Hlavní část Knihy Mormonovy tvoří záznam Židů (několika rodin), kteří odešli z Jeruzaléma kolem roku 600 př. n. l. (v prvním roce vlády krále Sedechiáše), protože jim bylo Bohem zjeveno budoucí zničení města, jež bylo skutečně dobyto a zbořeno Babylóňany roku 587 př. Kr.. Odtud putovali na jih arabského poloostrova, do oblasti dnešního Ománu a Jemenu, kde několik let žili, než odpluli do Ameriky.

Z jejich potomstva následně částečně vzešly dva velké národy – Nefité a Lamanité. Toto rozdělení je ale spíše náboženské, než genetické. Ti, kteří se řídili náboženskými tradicemi svých předků a věřili v totožné zásady, jaké se dodržovali v jejich dávné vlasti, byli nazýváni Nefité (podle Lehiho syna, proroka Nefiho). K Nefitům se přidali i potomci Jareditů a Mulekitů (vysvětleno níže). Naproti tomu, ti, kteří vyznávali jiné tradice, byli souhrně označováni jako Lamanité (podle dalšího Lehiova syna Lamana), ačkoli víme, že zdaleka nebyli jednotní a byli tvořeni různorodými skupinami.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů nikdy oficiálně nepotvrdila historickou totožnost těchto skupin s některou z velkých historických civilizací Ameriky. Otázkou se však zabývalo a zabývá velké množství badatelů. Nefité jsou nejčastěji označováni jako Mayové, historicky nejrozvinutější civilizace Mezoameriky. Období Knihy Mormonovy zhruba odpovídá tomu, co archeologové označují jako předklasické období Mayské civilizace. Nefité stavěli chrámy i velká města a také byli zdatnými válečníky. Dnešní nálezy nám také ukazují vyspělost Mayů v oblasti astronomie či matematiky.

Jareditská civilizace, jejíž velmi zkrácené dějiny jsou zaznamenány v knize Eter, je ztotožňována s Olméky (v aztéckém jazyce “kaučukoví lidé”). Zakladatel této civilizace – prorok Jared, měl uniknout ze stavby Babylonské věže a doplout se svou rodinou do Ameriky. Olmécká civilizace jako první stavěla města a svatyně a její vrchol badatelé určují na dobu kolem roku 900 př. n. l.. Obě tyto říše podle Knihy Mormonovy padly kvůli neposlušnosti Božích přikázání jeho obyvatel.

Krátce je zmíněna také další skupina nezávisle příchozích na americký kontinent – tzv. Mulekité. Podle záznamů to byli potomci Muleka, jednoho ze Sedechiášových /618-561 př.n.l./ synů, ačkoli Bible uvádí, že byli všichni zabiti Babylóňany. Někteří dnešní badatelé se přiklánějí k názoru, že by mohlo jít o člověka, kterého Bible označuje jménem Malkiáš (v angličtině MalkiYahu, je zmiňován např. v Jer. 11) a o němž existují také archeologické evidence.

Z Knihy Mormon se také dozvídáme, že ze západního pobřeží země obydlené Nefity, lidé odplouvali na sever do neobydlených oblastí. Někteří z nich nedosáhli svého cíle. Existuje teorie, že byli uneseni bouří až na některé z tichomořských ostrovů, které následně osídlili. To by odpovídalo i pověstem z Havajských ostrovů.

Existovaly také pokusy dokázat příbuznost mezi potomky indiánů a obyvateli dnešní oblasti odkud odešli, pomocí testu DNA. Ukázalo se to však jako nemožné. Tímto způsobem se pravost Knihy Mormonovy nedá přesvědčivě dokázat ani vyvrátit.

1) Neznáme genetický profil příchozích – Lehi a jeho rodina nemuseli být nositeli typického genetického kódu pro starověké izraelské království.

2) DNA se může za tisíce let velmi odlišit od své původní podoby a také je pravděpodobné, že dnešní potomci indiánů v sobě mají jen malou část z národů popisovaných v Knize Mormonově.

Proroctví Knihy Mormonovy

Pisatelé Knihy Mormonovy také zaznamenali některá proroctví, která jim byla zjevena. Například ve 13. kapitole 1. knihy Nefiho je předpovězeno objevení Ameriky Evropany, americká válka za nezávislost, změna původních nauk Bible a další události nebo procesy.

Hlavní proroctví se však stejně jako v Bibli vztahují k osobě Ježíše Krista. Prorok Nefi, autor prvních knih, často citoval Izaiáše ze záznamů, které si odvezl z Jeruzaléma. Prorok Samuel předpověděl světlo během noci po Kristově narození a zvláštní hvězdu, která bude znamením této události. Naopak znamením jeho smrti měly být tři dny temnoty a rozličné přírodní katastrofy.

Podle Knihy Mormonovy se tak stalo a následně se vzkříšený Ježíš ukázal lidem v jednom z nefitských center, kde je učil velmi podobné věci jako obyvatele Palestiny. Zrušil mezi nimi Mojžíšův zákon, pokřtil učedníky a zavedl svátost. Poté jim sloužil, uzdravoval jejich nemocné, kázal a varoval je před zničením. 

Vzkříšený Ježíš Kristus při svém krátkém pobytu v Americe mluvil mj. o svém druhém příchodu. Toto proroctví zřejmě ve výrazně pozměněné formě v indiánských civilizacích přetrvalo i přes zničení nefitského národa. Postava dobrého boha Quetzalcoatla, který byl narozdíl od většiny ostatních bílý a měl vousy, se objevovala už v kultuře Teotihuacánu (vrchol v období kolem roku 500 n. l.), později v tzv. Toltécké říši (vrchol v 11. stol. n. l.). Aztékové ho zobrazovali jako opeřeného hada a uctívali ho, jako jednoho z hlavních bohů. Představoval pro ně boha smrti a zmrtvýchvstání, ale měl i další vlastnosti.

Podle aztéckého kalendáře se měl navrátit z východu v roce “jednoho rákosu”. Rokem rákosu byl rok 1519, kdy se na pobřeží Mexického zálivu vylodilo asi 1800 mužů pod vedením španělského conquistadora Hernána Cortéze. Domorodí obyvatelé je považovali za bohy a přijali je většinou s otevřenou náručí. To se později ukázalo jako jejich největší chyba. Během následujících pěti let si evropští dobyvatelé podrobili většinu středoamerických kmenů a často násilím je obraceli ke křesťanství.

Odkazy na Knihu Mormonovu v Bibli

Ve 37. kapitole biblické knihy Ezechiel nalezneme i tento verš: “Mluv k nim: Takto praví panovník Hospodin: Aj, já vezmu dřevo Jozefovo, kteréž jest v ruce Efraimově, a pokolení Izraelských, tovaryšů jeho, a přiložím je s ním k dřevu Judovu, a učiním je dřevem jedním, i budou jedno v ruce mé.” Podle toho jak tomuto úryvku rozumí členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů označuje dřevo Jozefovo (Efraim byl jeho synem) záznam zhotovený jeho potomstvem, čímž je myšlena Kniha Mormonova. Dřevo Judovo označuje Bibli, tedy knihu, kterou sepsali Židé z kmene Juda. Ezechiel prorokoval o jejich spojení, které přinese světu pravdu.

V Janově evangeliu Ježíš říká Židům následující: “A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.” Tímto výrokem, který přítomní zjevně nepochopili, mohl Ježíš odkazovat na svou budoucí návštěvu v Americe a možná i na dalších místech.

O Knize Mormonově psali i další proroci Starého zákona, ale tato proroctví často nemusí být pochopena, stejně jako v době Ježíše Krista židé nerozuměli významu nespočtu proroctví o jeho příchodu, ačkoli je na ně sám upozorňoval.

Další svědectví o Ježíši Kristu

Kniha Mormonova se vyplatí přečíst, ať už k tomu máte jakoukoliv motivaci. Sám Joseph Smith řekl, že “Člověk se dostane blíž Bohu, řídí-li se zásadami Knihy Mormonovy, než kdyby se řídil jakoukoliv jinou knihou”. Poslední kapitola obsahuje slib, že každý kdo se chce přesvědčiti o božském původu této knihy, bude po jejím přečtení ujištěn o pravdě dějin. Tuto výzvu už uposlechly miliony lidí a mnohu z nich od základu změnila život. V současnosti je zdarma dostupná pro každého, kdo o ni požádá.

Pokud je Vám cokoli nejasného, neváhejte kontaktovat autora.

Online verzi Knihy Mormonovy najdete zde.

Více informací o proroku Josephu Smithovi najdete například zde.

Pokud byste si chtěli přečíst článek o tom, čím je Kniha Mormonova pro naši redaktorku Dášu, přečtěte si tento článek.

 

Tento článek napsal Hubert Horák.