Když jsem začala přemýšlet o otázce, kdy se v mém životě poprvé objevila Boží ruka (nebo spíše kdy jsem si ji uvědomila), vykouzlil se mi na obličeji potutelný úsměv. Nevím, kolik mi přesně bylo, ale pamatuji si, že jsem jako dítě slyšela ve zprávách, že v roce 2017 vrazí do naší planety asteroid. Ten den se mi zhroutil svět. Začala jsem se strašně bát. Pamatuji si, že i přesto, že jsem okolo sebe neměla žádné věřící lidi, každý večer před spaním jsem se asi týden modlila k Bohu, aby nás před asteroidem ochránil. Po týdnu úpěnlivých modliteb jsem přestala a na nějakou dobu jsem o Bohu vůbec nepřemýšlela.
Slovo Boží
V patnácti jsem rozhodla jít na křesťanské jazykové gymnázium. Tam jsem poprvé potkala mladé lidi, kteří byli věřící a kteří často mluvili o tom, jak jim Bůh v životě pomáhá. Rozhodla jsem se, že si musím sama pro sebe zjistit, co na tom všichni mají. Poprosila jsem jednoho kamaráda, aby mi půjčil Bibli. Ten večer, co jsem si ji půjčila, jsem se před spaním opět rozhodla s Bohem promluvit. Tehdy jsem nevěděla, co mě k tomu vedlo, ale jednoduše jsem Boha poprosila, abych mohla Jeho přítomnost v životě nějak pocítit, pokud opravdu existuje. Bylo to zvláštní, protože jsem tentokrát věděla, že mě někdo opravdu poslouchá. Byl to okamžik pokoje a klidu.
On opravdu existuje
Měsíc s měsícem se sešel a já si každý den četla nějaký příběh z Nového zákona. Ze začátku jsem byla docela skeptik. Časem jsem si ale začala všímat, že se mi často v každodenních situacích vybavil nějaký příběh z Bible, který mě nějak ovlivnil při rozhodování nebo mi pomohl, když jsem se třeba cítila sama. Začalo mi docházet, že i když Boha fyzicky nevidím, tak pociťuji Jeho vliv, a Boží ruka je všude.
Krok za krokem jsem Ho začala pouštět do svého života. Uvědomila jsem si, že čím více jsem na to, co jsem četla, myslela, tím více jsem viděla Jeho ruku ve svém životě. Když jsem četla v Janově evangeliu, bylo to poprvé, kdy jsem si byla jistá, že vše, co v Bibli čtu, není jenom nějaký smyšlený příběh, ale něco, co se skutečně stalo. Pocítila jsem, že Bůh mě opravdu miluje a že Mu na mě záleží. Začala jsem objevovat pro mě úplně nový svět.
Na společné cestě životem
Od té doby, co jsem si poprvé uvědomila Boží přítomnost ve svém životě, jsme s Bohem ušli pořádný kus cesty. Vedle Bible jsem časem objevila i Knihu Mormonovu. Byla jsem vděčná, že existuje další svědectví o Ježíši Kristu, které stejně jako Bible svědčí o Jeho životě a o tom všem, co tady na zemi vykonal. Vím, že mě za tu dobu nikdy neopustil. Vím, že mi vždy podává pomocnou ruku. Záleží jenom na mně, jestli se natáhnu, abych se Ho pevně chytla. Jsem moc vděčná, že Bůh slyší naši každou modlitbu. Čeká na to, než mu otevřeme své srdce, aby do něj mohl vstoupit.
“Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.”
– Jeremiáš 29:11
Tento článek napsala Bára Svobodová.
