Zejména proto, že ve většině případech nejsou pravdivá. Můj čtyřletý syn, který mi jednou tato slova odhodlaně řekl, mě ve skutečnosti potřebuje. Potřebuje mě každý den. Jenže se vším novým, co se naučí zvládnout sám, se na mně, mamince, stává méně a méně závislým. A z jeho malé, roztomilé pusinky vychází fráze jako: „JÁ VÍÍÍÍM!“ „Já to zvládnu!“ a má obzvlášť oblíbená slova: „Běž pryč!”
Je pravda, že sám zvládne spoustu věcí. Každý den je jich více a více, ale nezvládne ještě úplně všechno. Na základě této skutečnosti jsem se hlouběji zamýšlela nad svým vztahem s Bohem, kterého označuji za Otce mého ducha, mého milujícího Otce v Nebi, který se o mě strachuje stejně, jako se já strachuji o svého syna (a možná ještě více). Jak často se chovám jako můj čtyřletý syn, když se spoléhám pouze na to, co vím, co jsem se naučila, a co zvládám „sama“? Jak často se snažím zvládnout všechno sama? Jak často říkám „Běž pryč,“ když se rozhodnu, že se nebudu modlit k Bohu? Abych byla upřímná, mám s tím problém. Je to má slabina, kterou se snažím překonat celý život. Mám toho hodně na práci. Jsem unavená. V životě se zdá být vše v pořádku. Tak proč bych se měla modlit? Proč se máme modlit každé ráno? A každý večer? Je to vůbec důležité?
Když jsem studovala a přemítala, napadly mě tři zásady, které mi pomohly změnit pohled na to, co je modlitba, proč ji potřebujeme a proč je v dnešním světě naprosto nezbytná.
Modlitba má smysl
Nedávno jsem se zúčastnila kurzu o posilování manželství, kde vyučující zdůrazňoval důležitost hodnotné komunikace ve zdravých vztazích. Pokud rozumíme tomu, že jsme děti Boží a že On je náš milující Otec, stejně jako v každé normální rodině, pak pochopíme, že modlitba má smysl.
Je to způsob, jak s Ním můžeme navázat kontakt a podělit se o naše úspěchy a neúspěchy. Je to způsob, jak s Ním můžeme mluvit a mít hodnotnou komunikaci. I když je Bůh vševědoucí, chce od nás slyšet, jak vnímáme život z naší perspektivy. Chce, abychom mu popsali naše radosti, strasti, otázky, obavy a další záležitosti, které můžeme popsat jen my. Chce, abychom s Ním mluvili. Ví, kde je naše srdce, a chce, abychom my věděli, kde je to Jeho. Líbí se mi tato myšlenka, která se nachází v Biblickém slovníku:
„Modlitba je úkon, kterým se uvádí do vzájemného souladu vůle Otcova a vůle dítěte. Cílem modlitby není změnit vůli Boží, ale zajistit nám i dalším lidem požehnání, která je Bůh již ochoten udělit, ale pod podmínkou, že o ně požádáme.“
Ano, modlitba je prostředek, kterým může Bůh slyšet touhy našeho srdce a udělit nám zaslíbená požehnání. Osobně se mi líbí to, že modlitba znamená, že uvedeme do vzájemného souladu naši vůli s vůlí Boží. Modlitba je také způsob, jak můžeme porozumět našemu účelu v tomto životě a zjistit, jaký má Bůh s námi plán. Skrze modlitby, odpovědi a naši ochotu jednat podle nich se měníme. Mění se naše touhy. A den za dnem zjišťujeme, že se stáváme více takovými, jako je náš milující Otec, kterého jsme poznali a začali Ho milovat díky neustálé a smysluplné modlitbě.
Modlitba je výsada
„Modlitba je jedním z nejdrahocennějších Božích darů člověku“, řekl Starší J. Devn Cornish v proslovu „Výsada modlitby“. A má pravdu.
Modlitba je způsob, jak můžeme pociťovat Ducha Svatého. Modlitba je způsob, jak můžeme ztišit svět a komunikovat s nebesy. Modlitba je způsob, jak můžeme používat moc Boží k tomu, abychom vykonávali Jeho vůli zde na zemi. Skrze modlitbu koná Bůh v našem životě zázraky. Modlitba je zajisté dar.
Když se nad tím zamyslíte, Bůh nám toto všechno dát nemusel. Mohl nás nechat na zemi opuštěné, abychom na všechno přišli sami a vlastním způsobem. Ale neudělal to tak. Protože nás miluje, požehnal nám darem modlitby. Můžeme se tak k Němu modlit kdykoli, což je požehnání, které bychom nikdy neměli brát na lehkou váhu.
V Bibli čteme, že Daniel byl vhozen do jámy lvové, protože byl přistižen, „jak se na kolenou modlí třikrát denně“, i přes králem vydaný zákon, který modlitbu zakazoval.
Daniel byl pro výsadu modlitby připraven položit vlastní život.
V dnešní době slyšíme příběhy o věřících lidech po celém světě, kteří jsou pro své názory pronásledováni, vězněni, či dokonce usmrceni. I oni jsou pro výsadu modlitby připraveni položit vlastní život.
Předstoupit před Boha, doslova stát v modlitbě před Božím trůnem, je výsada či skutečnost, která není vždy samozřejmostí, a my všichni bychom si této příležitosti měli vážit a využívat ji v životě hojněji.
Modlitba je mocná
Na sociálních médiích vidíme každý den příspěvky typu „Prosím o modlitby“, „Modlete se za ….“, „Mám tě rád a modlím se za tebe“. Tyto prosby zaměřené na milióny lidí vidíme neustále. Ale proč? Protože věříme, že modlitba je mocná.
Abychom z její moci mohli čerpat, potřebujeme více než jen pouhá slova. Potřebujeme skutky. Musíme víru uplnatňovat.
„Nesmíme se domnívat, že jakákoli modlitba, ať je jakkoli upřímná, bude účinná, pokud neuděláme nic jiného, než že se jenom pomodlíme“, učil straší Cornish. „Nesmíme se pouze modlit, musíme podle toho, o co se modlíme, také žít. Pána daleko více těší člověk, který se pomodlí a potom jde něco udělat, než člověk, který se jen modlí. Stejně jako léky i modlitba funguje jedině tehdy, když ji užíváme podle pokynů.“
Bůh nám chce ve své neskonalé milosti a milosrdneství žehnat vším, co má. Chce, abychom v životě byli svědky zázraků. Chce, abychom se spojili s nebem. A to se stane pouze tehdy, když si uvědomíme, že sami všechno nezvládneme, a začneme se více spoléhat na to, co pro nás může každý den udělat On.
Vzpomínám si na jeden zážitek z „plavání“, kdy můj syn za dohledu tety, která byla poblíž, odložil rukávky a nabyl dojmu, že umí plavat. Když mu chci nasadit rukávky nyní, protestuje. Myslí si, že bez nich dokáže sám přeplavat celý bazén, ale vím, že to sám nedokáže. Ještě nemá dostatek zkušeností. Stále potřebuje rukávky, které ho budou nadnášet.
Stejně tak i nás v životě povznáší modlitba, která nás ochraňuje před rozbouřenými vodami života a dodává nám sebedůvěru a dostatečně silný proud k tomu, abychom proplavali i klidnými vodami. Nikdy nevíme, kdy se změní vlny, kdy budeme muset lapat po dechu, natahovat ruku a žádat o nebeskou pomoc abychom se neutopili. A právě proto komunikujeme s Bohem. Modlitba je jako rukávky. Díky ní nás Bůh dle potřeby nadnáší, dodává nám sílu, kterou si ne vždy uvědomujeme, a pokoj, který přichází skrze znalost, že Bůh má pro nás plán, v němž hraje osobní růst klíčovou roli.
Modlitba má smysl. Modlitba je výsada. A modlitba je mocná. V životě jsem viděla tolik zázraků, že to nemohu popřít. Stejně jako můj syn si myslím, že hodně věcí zvládnu sama, ale není tomu tak. Tak jako on potřebuji být nadnášená, abych se nepotopila, když přijdou šílenosti, klid a zmatek života.
Ve světě, který je naplněn nejistotou, strachem a temnotou přináší každodenní spojení s nebesy naději, světlo a lásku. Alespoň u mě to tak funguje. A proto dříve, než se ráno vydám vstříc všem povinnostem, začnu den s modlitbou. Protože, Nebeský Otče, „opravdu Tě potřebuji“. Vždy.
Tento článek napsala Irinna Danielson a byl původně publikován na stránkách lds.org/blog. Do češtiny ho přeložila Dáša Dynková.
