Slib je jistý – pokud děláme vše, co je v našich silách, abychom učinili pokání, budeme očištěni od hříchů a nakonec bude naše vina zahlazena.

Když jsem sloužil jako misijní prezident, misionáři se mě často ptali tyto dvě otázky: 1) Jak poznám, kdy jsou mi hříchy odpuštěny? a 2) Pokud mi bylo odpuštěno, proč stále pociťuji vinu?

Když mi tyto otázky byly položeny, obvykle jsem odpověděl: „Pokud cítíte Ducha – když se modlíte, čtete písma, učíte, svědčíte nebo kdykoli jindy – potom je to pro vás svědectví, že vám bylo odpuštěno nebo že proces očištění právě probíhá, protože Duch nemůže přebývat v nesvatých chrámech.“ (Viz Alma 7:21.) V mnoha případech je k procesu očištění potřeba čas, protože změna srdce čas vyžaduje, ale mezitím můžeme pokračovat s důvěrou, že Bůh schvaluje náš pokrok tím, že pociťujeme přítomností Jeho Ducha.

Někteří lidé jsou na sebe přísnější, než je Pán. Samozřejmě, musíme činit pokání, abychom měli nárok na očišťující a odpouštějící moc Usmíření, avšak jakmile jednou pokání učiníme, musíme si uvědomil, že v Božím království neexistuje nic jako poskvrněný kajícník. Na našem pravém kotníku není žádná černá tečka, která by říkala „2008 hřích“ anebo hnědá skvrna za naším levým uchem, která by říkala „2010 přestupek“. Pán oznámil účinnost očišťující moci Usmíření, když řekl: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.“ (Izaiáš 1:18). To je zázrak Usmíření Ježíše Krista.

Věřím, že někdy jsou hříchy očištěny dříve, než od nás odejde pocit viny. Proč tomu tak je? Možná kvůli Boží milosti, vzpomínka viny je varováním, duchovní „dopravní značkou stop“, která, když se setkáme s podobným pokušením, nás varuje: „Nechoď tou cestou. Znáš bolest, kterou ti může přinést.“ Pro ty, kteří procházejí procesem pokání, je to spíše ochrana než trest.

Opustí nás někdy pocit viny? V tomto ohledu je Pánův slib jistý. Pán spravedlivým oznámil, že přijde čas, kdy „již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly.“ (Zjevení 21.4; zvýraznění přidáno.)

Nevím, jestli zapomeneme hříchy, které jsme udělali, ale přijde čas, kdy ti, kteří činí pokání, již nebudou trápeni svými hříchy. Bylo tomu tak i v případě Enose, jehož „vina byla zahlazena“ (Enos 1:6), obrácených Lamanitů, kteří svědčili, že Pán „sňal z našeho srdce vinu“ (Alma 24:10) a Almy, který prohlásil „nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své“ (Alma 36:19). Nepochybně si všichni pamatoval své hříchy, ale nějakým způsobem je již netrápily. Nekonečná moc Usmíření zázračně uzdraví každou ránu a utiší každou vinu pokojem božím „kterýž převyšuje všeliký rozum“ (Filipským 4:7).

Zdá se, že existují dvě okolnosti, které nás osvobodí od veškeré viny a bolesti. Tou první je neochvějná víra v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření. Když se Enos tázal, jak byla jeho vina „zahlazena“ (viz Enos 1:6–7), Pán mu odpověděl: „Pro tvou víru v Krista.“ (Enos 1:8.) Tudíž, čím více se učíme o Usmíření a uplatňujeme víru v Kristovu uzdravující moc, tím větší bude naše schopnost získat odpuštění u Pána a odpustit sami sobě. Za druhé rozvineme charakter, který nemá „sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro“ (Mosiáš 5:2). Když toto nastane, tak již nevnímáme sami sebe v „tělesném stavu“ (Mosiáš 4:2), ale nahlížíme na sebe jako na duchovně zplozené syny a dcery Boží. Uvědomujeme si, že jsme někdo jiný než ten, který hřešil. Scrooge, slavná postava z Vánoční koledy od Charlese Dickense, změnil svůj život tak moc, že mohl oprávněně prohlásit: „Již nejsem tím, kým jsem býval.“

Když činíme pokání, stáváme se jinými lidmi, než jsme bývali. Realizace této nové identity spolu s vírou v Kristovu očišťující moc nám pomáhají dospět do bodu, v němž můžeme stejně jako Alma říci: „nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své; ano, vzpomínka na hříchy mé mne již nedrásala.“ (Alma 36:19). Tudíž můžeme najít útěchu v pravdě, že Bůh nás nakonec nebude soudit za to, kým jsme byli, ale kým jsme se stali.

Apoštol Pavel dal konstruktivní radu všem těm, kteří hřeší, ale snaží se činit pokání. Řekl, že bychom měli „na ty věci, kteréž jsou za [námi], zapomínaje, k těm pak, kteréž jsou lepší před [námi], úsilně chvátaje“ (Filipským 3:13). Jinými slovy, měli bychom odložit minulost a tlačiti se kupředu s důvěrou v Boží vykupující moc. Takto vyvinuté úsilí z naší strany je projevem víru. Pavel dále radil: „Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého.“ (Římanům 14:22.)

Pokud pociťujeme Pánova Ducha tak dlouho, dokud není poslední kapka viny odňata, můžeme pokračovat s důvěrou, že jsme byli očištěni nebo že očišťující proces v našem životě právě vykonává svůj úžasný zázrak. Slib je jistý – pokud děláme vše, co je v našich silách, abychom učinili pokání, budeme očištěni od hříchů a nakonec bude naše vina zahlazena, protože Spasitelovo Usmíření sestoupilo nejen pod naše hříchy, ale také pod naši vinu. Poté budeme dokonale smířeni sami se sebou a s Bohem.

 

Tento článek byl původně publikován na stránkách lds.org/youth a napsal ho Tad D. Callister z předsednictva Sedmdesáti. Do češtiny ho přeložila Aneta Bočková.