26. srpna 2001 byl ten velký den – den mého křtu. Moje cesta k tomuto dni, k rozhodnutí dát se pokřtít, ale nebyla rovná, ani pokrytá hladkým asfaltem. Byla klikatá, plná kamení, o které jsem zakopávala a trvala 2 roky. Začala vlastně v době, kdy moje tehdy 13ti letá dcera potkala misionáře a ti ji začali učit. Já jsem se učení neúčastnila, ale poslouchala jsem každé slovo, protože jsem se bála, aby dceru neučili nějakým „bludům“. Misionáři chtěli, abych se také učila, ale já jsem říkala, že už jiná nebudu, že věřím v život a to mi stačí.
V té době jsem ještě kouřila a občas, při nějaké příležitosti, jsem se napila i trochu alkoholu, ale nikdy jsem to s alkoholem nepřeháněla. Dcera byla pokřtěna v říjnu 1999 a ona i misionáři mě neustále zvali, ať přijdu v neděli na shromáždění a já jsem „statečně“ odolávala. Až jednou jsem vyslyšela dceřiny prosby a souhlasila jsem. Bylo to vánoční shromáždění a já jsem se tam cítila tak dobře. Dnes už vím, že to byl Duch Svatý, skrze kterého mi dal Nebeský Otec pocítit svoji lásku. Pak už jsem chodila na shromáždění každou neděli. Stala jsem se (v dobrém smyslu slova) závislá na lásce Nebeského Otce a Jeho syna Ježíše Krista. V té době jsem přestala kouřit a pít alkohol a kávu a kupodivu mi to vůbec nedělalo problém, i když jsem kouřila přes 20 let.
“Stala jsem se závislá na lásce Nebeského Otce a Jeho syna Ježíše Krista.”
Začala jsem se učit s misionáři, měla jsem hodně otázek a to i takových, na které neuměli hned odpovědět a museli si nejdříve prostudovat příručky a odpověď mi dali až na další schůzce. Nikdy nezapomenu na to, když jsem se poprvé modlila. Bylo to večer před spaním a v kleče. Snad poprvé v životě jsem ten večer usínala doslova s úsměvem na rtech – bylo mi úžasně. Začala jsem také číst Knihu Mormonovu a přiznám se, že jsem ji hltala, jako kdybych četla nějaký román a od prvního čtení jsem nikdy nepochybovala o tom, že je pravdivá. Vždy, když je mi smutno, když potřebuji útěchu, vezmu Knihu Mormonovu, někde ji otevřu a začtu se – a ještě se mi nestalo, že bych nenašla radu, odpověď nebo útěchu
v jejích verších.
“Ještě se mi nestalo, že bych nenašla radu, odpověď nebo útěchu v jejích verších.”
Satan se snažil – házel mi klacky pod nohy a já občas o nějaký zakopla, ale jeho snaha byla marná. Já jsem došla k rozhodnutí nechat se pokřtít a toto mé rozhodnutí bylo naplněno 26. 8. 2001 – tak začala moje cesta domů, zpět k Nebeskému Otci. 29. 8. 2003 jsem dostala své obdarování při chrámovém obřadu ve Freibergu v Německu. Svůj život si bez Nebeského Otce a Ježíše Krista už neumím představit.
Jsem moc ráda, že mohu sloužit v naší odbočce v různých povoláních. Prošla jsem už všemi povoláními, ve kterých jako žena mohu sloužit a některými i víckrát. Momentálně sloužím jako presidentka PSŽ (už podruhé). Víra v Nebeského Otce, Ježíše Krista a Ducha Svatého a zásady evangelia, které se snažím dodržovat už téměř 15 let, mi změnily život. Jsem klidnější, nerozčiluju se kvůli každé maličkosti, problémy se snažím řešit a nepodléhám jim, jsem vnímavější vůči potřebám druhých lidí, snažím se pomáhat druhým, jak mi síly stačí a doufám, že mi Nebeský Otec dá ještě nějaký čas tady na Zemi, abych jeho evangelium a jeho lásku mohla předávat druhým lidem.
To říkám ve jménu Ježíše Krista,
Amen
Eva Militká z odbočky Liberec
