S Biblí se už ve svém životě setkal každý z nás. Její druhá, mladší část se nazývá Nový zákon. Popisuje události, které ovlivňují svět už téměř dva tisíce let. Víte, díky komu si dnes můžeme Nový zákon přečíst? Kdo ho sepsal a sestavil? A proč Joseph Smith překládal některé jeho části?

Co je to Nový zákon?

Nový zákon je soubor textů, jejichž originály vznikly pravděpodobně v průběhu 1. století na území Římské říše. Ty se do dnešního dne nedochovaly, jelikož papyrus po několika stoletích podléhá zkáze. První dochované zlomky pocházejí z 2. století. Z toho na papyru jich je menšina, povětšinou útržky, které vydržely v příhodných přírodních podmínkách – např. v suchém písku v Egyptě nebo v jeskyních u Mrtvého moře.

Na konci druhého století se totiž začal používat pergamen, materiál vyráběný z kůže. Byl sice dražší, ale vydržel mnohem delší dobu. Původní svitky byly mnohokrát samostatně opisovány, aby mohly být šířeny ke všem křesťanským společenstvím tehdejšího světa. 

fragment P1, pochází ze 3. století, jsou na něm úryvky 1. kapitoly Matouše

fragment P1, pochází ze 3. století, jsou na něm úryvky 1. kapitoly Matouše

V prvních stoletích po Kristu uznávali křesťané na různých místech jiné spisy jako posvátné. I významné osobnosti raného křesťanství se neshodovaly na tom, které ze spisů by měly patřit do všeobecně uznávaného kánonu (kánon v řečtině znamená norma či měřítko). O jejich sjednocení do jednoho spisu, nazývaného Bible (biblia znamená řecky kniha) se snažilo několik starověkých a později středověkých křesťanských koncilů (sjezdů).

Už ve 4. století byl ustálen kánon, pro který bylo klíčové, aby daný spis byl napsán ranými apoštoly, obsahoval pravou nauku a aby byl široce geograficky rozšířen. V důsledku toho součástí ani dnešního kánonu není Tomášovo evangelium, Hermův pastýř, List Barnabášův, Didaché a mnohá další díla, označována jako apokryfní. Některé z nich byly shledány jako podvrhy.  Dnes většina církví pro Nový zákon používá kánon, který byl definitivně schválen na katolickém koncilu v italském Tridentu v roce 1546. Obsahuje 27 samostatných knih.

Rozdělení Nového zákona

První část Nového zákona tvoří evangelia – Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo. Obsahují svědectví o učení a skutcích Ježíše Krista /asi 6-4 př.n.l – 30 n.l./. na Zemi. Autorem prvního evangelia byl pravděpodobně Matouš /?/, celník z Kafarnaum, který byl Ježíšovým učedníkem už od začátku jeho působení. Text vznikl krátce po Ježíšově smrti v Antiochii (sever dnešní Sýrie) nebo na severu Palestiny. Zdá se, že Matouš své evangelium psal pro Židy. Předkládá Krista jako Mesiáše, kterého Židé očekávali a křesťanství jako naplnění židovství.

Vzkříšený Ježíš se zjevuje učedníkům - obraz Harryho Andersona

Vzkříšený Ježíš se zjevuje učedníkům – obraz Harryho Andersona

Druhé evangelium je připisováno Janu Markovi /?-68/, který je ve Skutcích apoštolů zmiňován jako společník Barnabáše /?-61/ a později Pavla /?-67/ na jeho cestách. Stal se také zakladatelem Církve v Alexandrii. Jeho evangelium je očividně určeno zejména pro Římany a pohany.

Třetím evangelistou byl Lukáš /?-84/, lékař z Antiochie, také společník Pavla. Po Pavlově smrti kázal hlavně Řekům, pro které je určeno jeho evangelium. Kladl velký důraz na Ježíšovu lásku a milosrdenství.

Poslední evangelium sepsal Ježíšův učedník Jan /10-98/. Vzniklo pravděpodobně v Efesu v Malé Asii, kde Jan prožil konec svého života. Je napsáno pro ty, kteří už rozumějí písmům a jejich symbolismu, aby je povzbudilo k plnějšímu životu podle jejich víry. 

Další kniha – Skutkové apoštolů, zaznamenává některé misionářské aktivity Ježíšových následovníků. Autorem je pravděpodobně stejný muž, který sepsal Lukášovo evangelium. Velmi důležitou osobou misionářské práce byl Pavel, ačkoliv se s Ježíšem nikdy nesetkal. Pocházel z dnešního Turecka a v mládí patřil k farizeům. Před svým obrácením křesťany pronásledoval.

Ježíš předává kněžství učedníkům - obraz Harryho Andersona

Ježíš předává kněžství učedníkům – obraz Harryho Andersona

Pavlovy epištoly jsou dopisy, které psal Pavel s cílem poučit a vysvětlit některé nauky tehdejším křesťanům. Další epištoly nemají jasného autora ani datum vzniku, jsou považovány za zaznamenaná kázání.

Poslední kniha Nového zákona, Zjevení Janovi, obsahuje konkrétní pokyny sedmi křesťanským společenstvím v Malé Asii a zahrnuje historii světa, zvláště posledních dnů.

Je možné, že o Ježíšově životě a jeho učení existoval spis nebo spisy, které byly klíčové i pro pisatele evangelií a šířitele křesťanství, bezprostředně po Ježíšově odchodu –  předpokládá se existence tzv. pramenu Q.

Další zdroje pojednávající o Novozákonních událostech

Novozákonní události bývají často historicky zpochybňovány. Je to pochopitelné, protože knihy Nového zákona byly primárně napsány za účelem posílit víru křesťanů a tudíž obsahují méně historických faktů než Starý zákon. Mnoho skutečností o fungování rané církve tak musí být odvozeno např. z jednoho výroku v evangeliích.

O Ježíšovi existují zmínky i v římských a židovských pramenech 1. století. Římský historik Suetonius /?-126/ se ve svém životopise císařů zmiňuje o muži jménem Kristus, s nímž souvisely nepokoje v židovské komunitě v Římě. Další historik Tacitus /55-asi 120/ psal o pronásledování křesťanů císařem Nerem /37-68/ – zmiňuje, že jsou zasvěceni učení Krista, kterého dal popravit Pilát Pontský /12 př.n.l. – 38 n.l./. Ve svém díle Židovské starožitnosti o Ježíšovi psal také významný židovský učenec a historik Flavius Josephus /asi 37-100/. Ten popsal také život Jana Křtitele /?/.

Ježíš s učedníky - obraz Waltera Ranea

Ježíš s učedníky – obraz Waltera Ranea

Jaký je vztah členů Církve k Novému zákonu?

Jasný postoj členů Církve k Novému zákonu je vyjádřen v 8. článku víry. Dvanáct Článků víry vydal roku 1842 Joseph Smith /1805-1844/, jako prohlášení, které má světu přibližovat, čemu veří Svatí posledních dnů. 8. článek říká: Věříme, že Bible je slovo Boží, nakolik je přeložena správně, také věříme, že Kniha Mormonova je slovo Boží.

Kvůli obrovskému množství překladů se z Nového zákona vytratilo mnoho původních pravd. Význam celého příběhu může změnit jediné chybně přeložené slovo, nebo písařská chyba. Joseph Smith proto vytvořil díky zjevení inspirovaný překlad pasáží Nového zákona, kde opravil nejdůležitější chyby a doplnil verše pro lepší porozumění.

Tuto skutečnost zjevil Bůh už téměř 600 let před Kristem proroku Nefimu. V 1. knize Nefi, 13. kapitole se píše: “A poté, co byly tyto jasné a cenné věci vyňaty, vychází (Bible) ke všem národům pohanů; a poté, co vyjde ke všem národům pohanů, ano, dokonce přes mnohé vody, které jsi viděl s pohany, již vyšli ze zajetí, vidíš – pro mnohé jasné a cenné věci, jež byly z této knihy vyňaty, jež byly jasné pro porozumění dětí lidských podle jasnosti, jež je v Beránku Božím – pro tyto věci, jež jsou vyňaty z evangelia Beránkova, že přemnozí klopýtají, ano, natolik, že Satan má nad nimi velikou moc.” (verš 29).

Ježíšovo mladí - obraz Dela Parsona

Ježíšovo mladí – obraz Dela Parsona

Jakou bibli používají?

Členům Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice je doporučeno používat Bibli kralickou, jako relativně nejpřesnější překlad. Bible kralická vznikla v Českém království na přelomu 16. a 17. století. Přeložili ji z původních biblických jazyků (u Nového zákona je to řečtina) členové protestantského hnutí Jednoty bratrské a vytiskli ji ve své tiskárně na tvrzi v moravských Kralicích. Členové Církve v anglicky mluvících zemích používají Bibli Krále Jakuba (v originále King James Version), která byla přeložena v letech 1601 až 1611 na anglickém královském dvoře na podnět krále Jakuba I. Stuarta /1566-1625/.

Ačkoli je Nový zákon kvůli kulturní odlišnosti dnešní doby někdy složitý na porozumění, vyplatí se studovat, stejně jako Starý zákon, Kniha Mormonova a další písma a zdroje, ve kterých jsou zaznamenané pravdy o učení Ježíše Krista.

Jestli se chcete dozvědět více i o starém zákoně, můžete si přečíst tento článek.

 

Tento článek napsal Hubert Horák.