Na své obdarování vzpomínám velmi ráda, protože to byla pro mě pěkná připomínka toho, že nás Bůh zná osobně a ví přesně, co se odehrává v našem životě a v našem srdci. I když můžeme před celým světem skrýt, co zrovna prožíváme, před Bohem se nám to nikdy nepodaří.
Nejdříve přišly zkoušky
Asi před třemi lety jsem se rozhodla, že je ten správný čas na to, abych dostala své vlastní obdarování. Na obdarování jsem se těšila, i když jsem měla trošku obavy, protože jsem si nebyla jistá, co přesně mám očekávat. Několik dní před odletem do Londýna (Freiberg byl totiž v té době pořád zavřený kvůli rekonstrukci) se staly věci, které v danou chvíli přeměnily můj celý život v jeden velký otazník. Poprosila jsem svého dobrého kamaráda o požehnání útěchy. Neřekla jsem mu přesně, co se děje, jenom jsem řekla, že si procházím nejistým obdobím. V požehnání zazněl krásný slib, že kolem sebe budu mít na pomoc anděly – ty, jež uvidím, ale i ty, které vidět nemůžu.
Bůh mi slíbil, že kolem sebe budu mít na pomoc anděly – ty, jež uvidím, ale i ty, které vidět nemůžu.
Andělé mezi námi
Rozhodla jsem se tedy, že budu věřit té jediné bytosti, která mě nikdy nezklamala. Všimla jsem si, že jsem na chrámových pozemcích několikrát „náhodně“ potkala jednu sestru, která se na mě vždy krásně usmála. Její úsměv mě vždy pohladil po duši a pomohl mi, abych se cítila lépe, i když uvnitř jsem se hrozně bála toho, co mě v následujících měsících čeká.
Samotné obdarování bylo naplněné klidem a důvěrou v Pána. Když jsem poprvé vešla do celestiální místnosti, byl to pro mě zvláštní pocit plný pokoje. Poté, co jsem opustila celestiální místnost, a chtěla jsem jít do šatny, jeden chrámový pracovník se mě zeptal, jestli bych se nechtěla do celestiální místnosti ještě vrátit. S nadšením jsem souhlasila a sedla jsem si na jednu ze sedaček. Když jsem zvedla hlavu, všimla jsem si, že jediný, kdo tam kromě je, byla ta žena, kterou jsem předtím několikrát potkala. Jako vždy se na mě usmála. Za celou dobu jsme neprohodily ani jedno slovo, ale byla jsem si jistá, že to byl jeden z andělů, které mi Bůh poslal, abych zvládla toto těžké období. Její přítomnost a úsměv byly vždy to, co mi dodalo pokoj a klid, a to mi ukázalo, že Bůh si je vědom toho, jak se cítíme, a často nám posílá do cesty lidi, kteří nám slouží jako andělé.
Správné rozhodnutí
Smlouvy, které jsem v ten den s Pánem uzavřela, mě k Němu přiblížily a dodaly mi odvahu do budoucna. Pomohly mi zůstat na té správné cestě a připravily mě na další zkoušky, které mě nadcházející rok čekaly. Nebylo to pro mě lehké, ale vím, že mé rozhodnutí jít do chrámu a přiblížit se Bohu skrze další smlouvy, bylo to správné.
Tento článek napsala Bára Svobodová.
