Když Pavel psal list Korintským, Korint byl bohatým obchodním městem, a tak se nedalo divit, že tam byla spousta lidí z různých koutů světa. I dnes je spousta měst, například i Praha, místy, která jsou multikulturní. Ať jsme z České republiky anebo ze zahraničí, nikdo z nás nevyrůstal ve stejném prostředí. Všichni jsme v rodinách udržovali nějaké tradice. Každý z nás má jiné schopnosti a talenty. Nikdo z nás není stejný, ale věřím, že každý, kdo se nechal pokřtít, to udělal ze stejného důvodu. Všichni chceme následovat Ježíše Krista, být lepšími a chceme se vrátit k Nebeskému Otci.
Avšak než se k němu vrátíme, musíme projít tímto životem a vytrvat věrně do konce. Bůh nám v písmech jasně dal některá přikázání, která chce, abychom pravidelně dělali. Chce, abychom se k němu modlili, studovali Jeho slova, často se shromažďovali, spojovali se v modlitbě a půstu, vzájemně se učili a posilovali a přijímali svátost večeře Páně.
Život na zemi není jen o nás
Tady ale nastává problém. Evangelium a Církev není jen o nás. Je i o druhých lidech a vztazích, které s nimi máme. Vztahy, které si zde na zemi budujeme, jsou jedna z nejdůležitějších věcí, které si z tohoto světa odneseme. Do toho se počítá jak vztah s Bohem, tak i vztahy v naší rodině a s lidmi kolem nás.
Evangelium a Církev není jen o nás. Je i o druhých lidech a vztazích, které s nimi máme.
Církev, ostatně jako jakákoli jiná skupina, je tvořena lidmi, kteří jsou nedokonalí. V takovém společenství se určitě musí stát, že si všichni nebudou vždy stoprocentně rozumět. Můžeme se kvůli něčemu, co druzí řeknou, urazit anebo se s někým pohádat. Znamená to však, že bychom kvůli nim měli od svého prvotního záměru následovat Spasitele upustit? Vůbec ne! Je důležité pamatovat na to, že všichni, i ten bratr anebo sestra, která se k nám dle našeho mínění nezachovala hezky, jsou v Církvi kvůli stejnému důvodu – všichni pracujeme na tom, abychom byli lepší. Církev jako taková dokonalá je, ale lidé v ní zdaleka dokonalí nejsou, i když se všichni snažíme být lepšími.
V Korintu to bylo podobné, a proto Pavel vyzval je i nás k tomu, abychom budovali jednotu. Lidi v Církvi přirovnal k jednotlivým částem lidského těla, kdy všichni společně tvoříme tělo Kristovo, neboli Jeho Církev (viz 1. Korintským 12:18-27) Všichni jsme v Jeho Církvi stejně důležití. Každý máme jedinečné vlastnosti a talenty. Všichni jsme v Jeho Církvi potřeba. A proto, jak pokračuje v další kapitole, je důležité, abychom mezi sebou budovali jednotu pomocí daru pravé lásky.
Dar pravé lásky
Stejně tak, jako je to i s dalšími duchovními dary, někdo dar pravé lásky má přirozeně a někomu se ho až tak moc nedostává Když ale o něj usilujeme, můžeme ho získat. Dar pravé lásky můžeme získat studiem, modlitbou, tím, že se snažíme vcítit do situace druhých lidí a snažíme se je pochopit a uplatňováním pravé lásky skrze naše skutky.
Bez pravé lásky nemůžeme být jednotní, nemůžeme se přibližovat k Bohu a hlavně nemůžeme být bez ní šťastní.
Dar pravé lásky je opravdu velice důležitý. Bez něj nemůžeme být jednotní, nemůžeme se bez něj přibližovat k Bohu, protože on je zdrojem veškeré lásky a Jeho motiv za vším, co dělal a dělá, je právě pravá láska a hlavně bez něj nemůžeme být v životě ani šťastní.
Je jednoduché milovat své přátele a rodinu. Milovat své nepřátele a ty, co nás utlačují a ubližují nám, je mnohem těžší. Když ale budeme uplatňovat pravou lásku, budeme šťastnější, jednotnější a bude silněji pociťovat Boží přítomnost.
Tento článek napsal Zdeněk Šindýlek