Mezi desítkami plakátů na koncerty a propagacemi třídění odpadu na mě nedávno z velké fotografie vykoukly velké dětské modré oči a ušmudlaný obličej. Nahoře stálo: „vyrůstat bez rodičů není jejich volba“. Plakát měl nejspíš evokovat soucit a snahu změnit pohled na děti bez domova. Ve mně ale vzbudil spoustu otázek o tom, jestli opravdu rodina působí na to, kým se staneme. Dá se její vliv nahradit? Je obecně známo, že žádná škola nebo výchovné zařízení nenahradí fungující a milující rodinu. Proč? Podle statistik jsou děti s dobrým rodinným zázemím…
Šťastnější
Jako děti se rodíme do tohoto světa absolutně závislí na cizí pomoci, zvláště na té od své maminky. Nezbývá nám nic jiného než ji plně důvěřovat, protože sami jsme bezmocní. Když vnímáme něžné doteky, máme plný žaludek a naše základní fyzické potřeby jsou naplněny, cítíme se šťastní.
Emociálně stabilnější
Domov je prvním místem, kde se učíme základní sociální interakce. Učíme se odpouštět, být empatičtí, lépe zvládat své emoce. Naučíme se, že čelit velkým problémům nemusíme sami.
Určitě jsme všichni zažili tu chvíli, kdy jsme se zapřísáhli, že nikdy nebude dělat to, co naši rodiče, a pak se za pár let zastavíme a zjistíme, že se chováme úplně stejně. Rodiče jsou pro nás příkladem, ať už pozitivním či negativním, a jejich vliv je do nás hluboce zarytý.
Úspěšnější ve škole
Malé děti, kterým je odepřena mateřská láska, se ve věku 5-6 let stávají nepřátelskými až agresivními, a je pro ně proto těžší navazovat přátelství s ostatními dětmi. Navíc pokud se rodiče nezajímají o jejich úkoly, nečtou s nimi a celkově se jim nevěnují, děti si jen velmi ztěžka vypěstuji návyk učení.
Tomáš G. Masaryk řekl: „rodina je základ státu“. Důležitost a vliv dobře fungující rodiny není radno podceňovat. I když si nemůžeme vybrat rodinu, do které se narodíme, můžeme ovlivnit to, do jaké míry to definuje, kým se staneme.
,,I když pozemská situace, v níž se dítě nachází, nemusí být ideální, jeho duchovní DNA je dokonalé, protože pravá identita člověka spočívá v tom, že je buď syn, nebo dcera Boží.“ (Neil A. Andersen)
Tento článek napsala Aneta Bočková.
