Žijeme v době, která klade velký důraz na výkon – kdo je nejproduktivnější, nejkrásnější, nejsilnější, atd. V takové atmosféře je snadné nechat se unést a vyžadovat po sobě výkon, který nejsme reálně schopni vyvinout. I já jsem tomuhle pokušení podlehla a nebylo vůbec snadné se ho zbavit (a stále není). Pokud je i pro vás chronický stres problémem, mám pro vás pár myšlenek a veršů z písem, které mi v mém vlastním boji hodně pomohly.
Realisticky zhodnoťte své síly
V písmech čteme, že není nutné, aby člověk běžel rychleji, nežli kolik má sil. (Viz Mosiáš 4:27.) Důležité ale je uvědomit si, že ne každý máme stejně sil a různé činnosti jsou pro nás různě náročné. Někdo například zvládne bez problému uběhnout 10 km a cítí se při tom skvěle, ale napsat jeden e-mail pro něj může být extrémně vyčerpávající. Někdo jiný v pohodě zvládne celý den psát maily, ale krátký telefonát ho naprosto vyčerpá.
Podívejte se realisticky na svůj život a zhodnoťte, co vás nejvíce vyčerpává a co vám naopak dodává sílu a energii. Zkuste zjistit, kde se přepínáte a čeho byste naopak rádi dělali více. Realistické zhodnocení vlastních sil a vytížení je prvním krokem k odbourání stresu a vybudování života, který chcete žít.
„Nějakou dobu mi to procházelo, ale moje tělo to dlouho nevydrželo a za chvíli odmítlo dělat cokoli.“
Naučte se říkat ne
Až se naučíte realisticky zhodnotit své síly a situaci, je na řadě srovnat si priority. Co je pro vás v životě důležité, co není? Co potřebujete k tomu, abyste se cítili dobře? Co naopak zvládnete dělat jenom v omezeném množství? Pokud cítíte, že v nějaké oblasti děláte maximum, nebojte se říct ne, když vás někdo bude tlačit, abyste dělali více.
Před nějakou dobou se mi v relativně krátkém časovém období sešlo několik lákavých pracovních nabídek a já nedokázala ani jednu z nich odmítnout, i když reálně vyžadovaly více času, než jsem byla schopná poskytnout. Výsledkem bylo to, že jsem každou skulinku v rozvrhu vyplňovala prací a nedovolila si ani chvíli odpočinku. Nějakou dobu mi to procházelo, ale moje tělo to dlouho nevydrželo a za chvíli odmítlo dělat cokoli. Najednou jsem nebyla schopná soustředit se vůbec na nic, stačilo několik desítek minut práce a padla na mě neskutečná únava. Uvědomila jsem si, že takhle nemůžu dál a že něco musím změnit. Přeskládala jsem svůj pracovní rozvrh tak, abych reálně byla schopná podle něj žít, a od té doby paradoxně zvládám mnohem více věcí, než když jsem se přepínala na maximum, a cítím se mnohem lépe.
„Je čas roztrhávat i čas sešívat.“
Nebojte se si odpočinout
Mám moc ráda tyto verše z knihy Kazatel ve Starém zákoně: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: … je čas roztrhávat i čas sešívat.“ (Kazatel 3:1, 7.)
Učím se z nich, že je čas na práci i čas na odpočinek. Čas na to tvrdě pracovat, i čas na to sbírat síly. Nebojme se přiznat si, že nezvládneme neustále pracovat na 100%. Je to v pořádku, nikdo z nás to nedokáže, protože to ani dokázat nemáme. Bůh nám dal nedokonalé tělo mimo jiné proto, aby nás učil pokoře (viz Eter 12:27), a součástí této nedokonalosti je i to, že máme omezené zásoby energie a potřebujeme odpočívat. A tak to má být.
Hodně štěstí a co nejméně stresu!
Tento článek napsala Lucka Zbranková.
