Kdo jsou mormoni, čemu věří a jak žijí?

Mormonismus je celosvětové náboženství založené na víře v Ježíše Krista. Mormoni, neboli členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, věří, že Církev, kterou na zemi založil Ježíš Kristus, začala být po Jeho smrti a smrti apoštolů pomalu pozměňována, protože na zemi nebyl žádný prorok, který by Jeho Církev řídil.

Základní nauky

Členové Církve věří, že Ježíš Kristus během svého působení na Zemi založil Církev postavenou na prorocích a apoštolech. V Novém zákoně apoštol Pavel učí: „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.“ (Efezským 2:20)

Po Kristově nanebevstoupení vedl Jeho Církev Petr a další apoštolové přesně v souladu s tímto veršem – přijímal zjevení od Boha a Ježíše Krista a předával lidu Jeho vůli, aby věděli, jak Ho můžou co nejlépe následovat.

Po smrti apoštolů však na zemi nebyl nikdo, kdo by Jeho Církev dále vedl. Lidé se dál snažili uctívat Boha, ale dělali to po svém, na základě svého vlastního chápání Bible, a tak se původní Církev začala měnit. Mnozí, dnes známí jako reformátoři, poznali, že ono nové učení úplně neodpovídá Bibli a začaly vytvářet další nové církve podle toho, kdo čemu věřil, kdo si jak Bibli vykládal nebo které předpisy mu nejlépe vyhovovaly.

Členové Církve věří, že po tomto období náboženského zmatku Bůh opět povolal dalšího proroka, Josepha Smitha, aby znovuzřídil, nebo-li přinesl zpět, původní Církev Ježíše Krista na zemi s jejími původními naukami a zásadami.

I když to mnoho lidí tvrdí, tak mormoni nejsou sekta. Je to Církev, která je legálně založena ve všech zemích, ve kterých působí, protože členové Církve věří, že mají být poslušní všech zákonů země, ve které žijí. (viz Joseph Smith, 12. článek víry)

Písma

Aby svědectví Josepha Smitha bylo věrohodné a Pánova nauka zřetelnější (jen Bible samotná není nedostačující vzhledem k tomu, kolik církví vzniklo jen na jejím základě), dal Bůh Josephovi moc přeložit další Písmo – Knihu Mormonovu, což je „svazek svatého písma srovnatelný s Biblí.“ (viz Úvod ke Knize Mormonově) Jak oznamuje její podtitul, je to další svědectví o Ježíši Kristu. Odtud také pochází přezdívka “mormoni”, která se ale v dnešní době pro členy Církve nepoužívá.

Nenechte se však mýlit! Přestože členové Církve kladou na Knihu Mormonovu velký důraz, neznamená to, že neuznávají Bibli, právě naopak. Bible potvrzuje nauku v Knize Mormonově a Kniha Mormonova potvrzuje nauku Bible. Bible je nedílnou součástí jejich víry a studují ji stejně pravidelně jako Knihu Mormonovu. V jejich 3. Článku víry se píše: „Věříme, že Bible je slovo Boží, nakolik je přeložena správně; také věříme, že Kniha Mormonova je slovo Boží.“ (viz 3. Článek víry)

Oficiálními, kanonizovanými písmy Církve, která jsou často nazývána standardní díla, jsou Bible (Starý a Nový zákon), Kniha Mormonova, Nauka a Smlouvy a Drahocenná perla. Kromě Bible přijal Joseph Smith většinu těchto knih jako zjevení, která zaznamenali jeho písaři. Tento kánon také obsahuje komentář k Bibli a její exegezi, texty označené jako ztracené části Bible a další díla, která, jak věří, také napsali dávní proroci.

Ježíš Kristus

Ježíš Kristus je ústředním bodem učení Svatých posledních dnů. Věří, že „byl velkým Jehovou Starého zákona a Mesiášem zákona Nového. Pod vedením svého Otce se stal stvořitelem země. ‚Všecky věci‘ skrze něho učiněny jsou, a ‚bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.‘ (Viz Jan 1:3.)

Ačkoli byl bez hříchu, byl pokřtěn, aby naplnil veškerou spravedlnost. ‚Chodil, dobře čině‘ (Skutkové 10:38), a přesto byl za to opovrhován. Jeho evangelium bylo poselstvím míru a dobré vůle. Naléhavě všechny žádal, aby následovali Jeho příklad.

Kráčel stezkami Palestiny, uzdravoval nemocné, navracel zrak slepým a křísil mrtvé. Učil pravdám věčnosti, skutečnosti naší předpozemské existence, účelu našeho života na zemi a možnostem, které budou mít synové a dcery Boží v životě, který přijde.

Zavedl svátost jako připomínku své velké smírné oběti. Byl uvězněn a souzen na základě falešných obvinění, uznán vinným, aby se uspokojil dav, a odsouzen k smrti na kříži Kalvárie. Obětoval život, aby usmířil hříchy celého lidstva. Byl to velký zástupný dar za všechny ty, kteří kdy žili na zemi.

Jeho život, který je ústředním bodem celé lidské historie, nezačal v Betlémě, ani neskončil na Kalvárii. On byl Prvorozeným Otce, Jednorozeným Synem v těle, Vykupitelem světa.

Povstal z hrobu, aby se stal ‚[prvotinou] těch, kteříž zesnuli‘ (1. Korintským 15:20). Jako vzkříšený Pán navštívil ty, které za života miloval. Také sloužil mezi svými ‚jinými ovcemi‘ (viz Jan 10:16) ve starověké Americe. V nynějším světě se se svým Otcem zjevili chlapci Josephu Smithovi a uvedli dlouho zaslíbenou dispenzaci ‚plnosti časů‘ (Efezským 1:10).“ (viz Žijící Kristus – Svědectví apoštolů)

Plán Spasení

Jak už bylo zmíněno, členové Církve věří, že díky znovuzřízení evangelia jsme znovu získali pravdy, které byly zapomenuty anebo ztraceny. Jednou z nich je také znalost plánu našeho Nebeského Otce.

Tento plán je v písmech nazýván jako plán spasení, štěstí, radosti, vykoupení, spravedlnosti, milosrdenství a znovuzřízení. Co ale tento plán je? Je to plán, který odpovídá na otázky – Kde jsme byli před tímto životem? Proč jsme zde? Jaký je smysl života? A co se stane po smrti?

Pokud se o tomto plánu chcete dozvědět více, podívejte se na následující video, anebo si přečtěte tento článek.

Misionářská práce

Muži i ženy mohou sloužit na misii na plný úvazek. Muži slouží na misii 24 měsíců, ženy pouze na 18. Misionářská práce je dobrovolná, avšak od mužů se očekává, že na misii pojedou, protože je to jejich kněžská zodpovědnost. Ženy jezdí na misii zcela dobrovolně.

Dle statistik má Církev přes 65 000 misionářů na plný úvazek. Misionářská práce zahrnuje hlásání evangelia všem těm, kteří o něj mají zájem a poskytování humanitární pomoc po celém světě, čímž pomáhají druhým jak duchovně tak fyzicky. Církev je také známá tím, že její dobrovolníci bývají na místě potřeby mezi prvními.

Rodina

Církev je velmi známá tím, že se zaměřuje na rodinu. Členové totiž věří, že „rodinné vztahy [mohou trvat] věčně, i za hrob. Posvátné obřady a smlouvy, které lze obdržet ve svatých chrámech, umožňují jedincům vrátit se do přítomnosti Boží a rodinám umožňují, aby byly sjednoceny na věčnost.“ (viz Rodina – prohlášení světu) Proto také například bádají v rodinné historii a snaží se najít své předky, aby za ně mohli vykonat spásné obřady v chrámu.

Domov je místo, kde Svatí posledních dnů uctívají Boha nejčastěji. Každý den začínají osobní modlitbou a manželé, ať již mají děti, anebo ne, mají také rodinnou modlitbu. Stejným způsobem každý den i zakončí. Ještě k tomu přidejte další modlitby před jídlem a zjistíte, že se členové Církve modlí velice často.

Kromě modlitby, mají členové Církve i rodinné a osobní studium písem. Rodinnou modlitbou a studiem písem rodiče plní svou povinnost učit děti evangeliu, namísto toho, aby se spoléhali, že tuto povinnost naplní Církev. Církev jim v tomto úsilí pomáhá, není však jejich hlavním učitelem. Toto prostředí také umožňuje rodičům a dětem dělit se vzájemně o svědectví o Ježíši Kristu a povídat si o evangeliu (církevní nauce) způsobem, který ve třídě není možný.

Navíc jeden večer v týdnu (obvykle v pondělí, ale lze to přizpůsobit programu jednotlivých členů rodiny), pořádají Svatí posledních dnů i rodinné domácí večery. Je to večer, kdy se společně sejde celá rodina a těší se ze vzájemné společnosti. Mají lekci o evangeliu, hrají hry a mají malé jídlo. Všichni jsou do něj zapojeni tím, že každý má určitou úlohu a každý týden si je mění, což znamená, že i děti mohou setkání uvádět, vést hudbu anebo učit lekci, se kterou jim občas pomohou rodiče nebo starší sourozenci.

Členové Církve věří tomu, že „štěstí v rodinném životě dosáhneme s největší pravděpodobností tehdy, když je založeno na učení Pána Ježíše Krista. Úspěšná manželství a rodiny jsou založeny a udržovány na zásadách víry, modlitby, pokání, odpuštění, úcty, lásky, soucitu, práce a hodnotných odpočinkových činností.“ (viz Rodina – prohlášení světu)

Duchovenstvo

Církev nemá státem ani církví samotnou placené duchovenstvo. Vše v Církvi konají jako dobrovolníci. Místní jednotku (sbor nebo odbočku) vede biskup, což je funkce podobná faráři nebo pastorovi. Biskup má rodinu a má nějaké obvyklé zaměstnání.

Jelikož by všechny zodpovědnosti a úkoly ve sboru jen těžko zvládal vykonávat sám, povolává si dva rádce a tajemníka, vedoucí a učitele dalších organizací, varhaníka, kronikáře,… Skoro každý člen má nějaké „povolání“ neboli dobrovolnou církevní službu, která se obvykle po nějaké době mění.

První Předsednictvo Církve Ježíše Krista

Tato povolání jim umožňují sloužit Bohu, budovat vztahy a vytvořit si závazek sloužit Ježíši. Díky tomu získávají mnoho různých dovedností, kterých by jinak snad ani nemohli dosáhnout. Člověk, který je nesmělý, může být povolán jako vedoucí v nějaké organizaci. Člověk, který nikdy neměl děti, může být povolán jako učitel batolat. Člověk, který se teprve před dvěma lety naučil číst, může pomoci druhým naučit se číst v programu na podporu gramotnosti, ve kterém byl sám studentem.

Muži, kteří jsou toho způsobilí a žijí podle církevních zásad, mohou v roce, kdy jim bude dvanáct let, obdržet kněžství. Ženy kněžství nezískávají, ale mohou sloužit v pomocných organizacích Církve.

Církev na zemi vede prorok. Na základě nauky o pokračujícím zjevení Svatí posledních dnů věří, že president Církve je novodobý „prorok, vidoucí a zjevovatel“ a že Ježíš Kristus, pod vedením Boha Otce, vede tuto Církev tím, že zjevuje svou vůli ohledně ní presidentovi Církve.

Současný prorok se jmenuje Russell M. Nelson. I ve svých 95 letech cestuje po světě, aby navštívil členy a přátele Církve a potěšil je krátkým poselstvím.

Protože za celý rok sotva objede celý svět, koná se dvakrát ročně tzv. Generální konference, která se vysílá do všech jednotek a na které, jak už název napovídá, mluví generální autority Církve – prorok, členové Kvor dvanácti apoštolů, sedmdesátníci a další vedoucí Církve jako za časů Ježíše Krista.

Členové Církve věří, že také mohou obdržet osobní zjevení od Boha ohledně toho, jak mají vést svůj život. Nicméně pouze prorok získává zjevení pro celou Církev.

Církevní zásady

Mormoni jsou křesťané. Mnoho zásad tedy mají společných s ostatními křesťany – dodržují desatero přikázání, z čehož vyplývá, že se v neděli účastní bohoslužby, kde přijímají tzv. Svátost Večeře Páně (chléb a vodu jako symbol Ježíšova těla a krve, které pro ně obětoval);  a soustředí se na rodinu, jak už bylo zmíněno výše,…

V čem se liší je kladení většího důrazu na přikázání Nesesmilníš. Členové Církve skutečně dodržují naprostou sexuální abstinenci před svatbou a po svatbě jsou naprosto věrní svému manželskému partnerovi. To se může na první pohled jevit jako staromódní, nicméně to opravdu usnadňuje život.

Sheri Dew, někdejší vedoucí Pomocné organizace žen (Pomocného sdružení) řekla:

„Před několika lety jsem se zúčastnila mezinárodního politického fóra, kde se diskuse přesunula od prostituce k pornografii, potratům a tak dále. Když mě vedoucí diskuse vyzval, abych se k tématu vyjádřila, poukázala jsem na to, že se zdálo být nemožné nevšimnout si společného tématu – že všechny tyto citlivé otázky se nemorálně podepírají…Morální čistota není staromódní. Ovšem také není snadné ji žít. Ale tvrdím, že je to snazší, než její alternativa. Ctnostní muži a ženy si nikdy nedělali starost ohledně neplánovaného těhotenství nebo pohlavně přenosné choroby. Nikdy se netrápili kvůli vyznávání hříchů. Nikdy neměli pocit prázdnoty po vztahu na jednu noc. Nikdy nepocítili bolest ztráty rodiny kvůli nevěře. Netíží je vzpomínky prohřešků. Jak napsal C. S. Lewis: „Cudnost, i jen pokus o ni, přináší světlo; s neřestí přichází mlha.“

Zdravotní styl

Svatí posledních dnů také žijí podle zákona zdraví – napijí alkohol ani kávu, nekouří a neberou drogy, naopak se snaží jíst zdravě, sportovat a dostatečně spát. Kromě toho se jednou měsíčně postí (24 hodin nic nejí a nepijí) a ušetřené peníze pak věnují na pomoc těm, kteří nemají co jíst a pít. Platí 10% svého příjmu jako desátek. I proto si Církev může dovolit nepobírat žádné příspěvky od státu.

Aby stejně nezávislí byli i její členové, doporučuje se jim úplně se vyvarovat dluhů, protože dluh omezuje svobodnou vůli a představuje pro rodinu velkou zátěž. Kvůli dluhům se také snadněji zaměřujeme na materiální touhy a obtížněji rozeznáváme, co opravdu potřebujeme od toho, co jen chceme.

Členové Církve si také uskladňují roční zásobu jídla a dalších potřeb. Nedělají to ale za účelem přípravy na soudný den. Mnoha rodinám tyto zásoby pomohly přečkat nezaměstnanost, kritické situace, do kterých se dostali kvůli špatnému počasí, nebo další situace, při kterých je obtížné chodit na nákupy. Také si na tyto chvíle dávají peníze stranou. Díky zásobárně potravin mohou nakupovat ve velkém nebo ve slevě, a tak si snížit náklady.

Teď už o členech Církve Ježíše Krista něco málo víte. Ježíš nám přikázal, abychom milovali „bližního svého“ (Marek 12:31). Toto je heslo každého pravého křesťana, který se snaží stát následovníkem Krista. A je to také to, co se mormoni snaží dělat každý den. Nikdo z nás není dokonalý, ale když činíme dobro, cítíme, že jsme udělali to, co bylo správné.

 

Pokud byste chtěli dozvědět o mormonech více, neváhejte a kontaktujte nás přes tento odkaz , nebo nás můžete najít na Facebooku.